Alexandr Veliký – jak je důležité mít Filipa

Jeden z největších vojevůdců i vládců historie Alexandr Veliký, dokázal za krátký život tolik, že tím ještě několik generací – včetně dnešní – uvádí v úžas. Nebyl jen kladným hrdinou, měl i své stinné stránky, jedna z nich se týkala sexu…

Když ho kdysi režisér Oliver Stone chtěl ve filmu ukázat realisticky, zůstalo u snahy. Některé scény musel z obavy před skandálem vystříhat (hlavně milostné s muži). Ty přitom v antice nebyly žádným excesem, slavní hrdinové jako Achilleus, Hérakles i olympští bohové, včetně nejvyššího, Dia se jim vášnivě oddávali. Šlo částečně o nutnost, války trvaly roky (i desetiletí) a pokud vojáci nedobyli město, neměli moc jiných možností, jak uspokojit libido se ženami. Homosexuálně –pedofilní vztahy byly naopak považovány za výchovné, starší učil mladšího bojovat, ten mu péči a zájem splácel tím jediným, co mu mohl poskytnout, tělem. „Pod obojí“ přijímal Filip Makedonský, Plútarchos jako motiv vraždy členem osobní stráže Pausainasem uvádí pomstu za anální znásilnění! Jeho syn Alexandr pak byl nesporně všestranně nadaný.

Zázračné dítě…

Od pěti let hrál na flétnu, lyru, krásně zpíval, zbožňoval poezii, zajímal se o dramatickou tvorbu, mezi vrstevníky vynikal opravdu ve všem. Předčasně vyspěl i tělesně, v šestnácti se postavil do čela armády a s důvtipem potlačil povstání rebelů. O dva roky později rozdrtil thébský svatý oddíl, elitní jednotku, považovanou za nepřemožitelnou. Získal tím u vojáků obrovský respekt, díky statečnosti, odvaze a zručnosti v zacházení se zbraněmi ho zvyšoval. Mezi nimi se cítil nejlépe, boji dával přednost přede vším, zřejmě i včetně dívek. Nemáme totiž žádné zprávy o milostných avantýrách s nimi, a to ani z období, kdy vládl jako regent na královském dvoře a měl k tomu bezpočet možností.

Bezúspěšné svádění

Navíc musel být neustále naháněn a sváděn, disponoval „neodolatelnými parametry“. Měl urostlé tělo, moc, bohatství, dlouhé kadeřavé vlasy, jemný obličej (nerostly mu vousy, tak zavedl „módu“ oholených tváří). V sexu ale zřejmě spíš dával přednost nejlepšímu příteli, Héfaistiónovi. Když na podzim 324 před n.l v Ekbataně náhle zemřel, šílel žalem, prohlásil ho za poloboha, vystavěl monumentální hrobku, prostě truchlil mnohem víc, než by se mezi přáteli „slušelo“. Mileneckých vztahů s muži měl víc, po svrhnutí krále Dareia si například přivlastnil krásného eunucha Bagoase aby ho uspokojoval. K favoritům v tomto směru patřil i Pitholáos, toho ovšem nechal později popravit za účast na spiknutí, či další věrní druhové Ecthban a Perdikk (jemu dal na smrtelném loži svůj pečetní prsten, symbol své moci).

Hlídaná image

Alexandr byl bezesporu nadměrně pyšný, sebestředný, ješitný, i když na druhou stranu, měl na co. Po dobytí Egypta si udělil titul faraóna, převzal i servilní perské způsoby, podle nichž se před vládcem poddaní klaněli, až na zem, zatímco seděl na trůně či vyvýšeném podstavci. Na jeho počest se také musela pálit myrha či jiná kadidla. To se u vojenských velitelů setkalo s nelibostí, obdobné uctívání totiž Makedonci uznávali jen v chrámech zasvěcených Diovi a dalším Olympanům. Pečlivě si hlídal image, jeho podobu směli ztvárnit pouze tři nejlepší umělci té doby: malíř Apellés, sochař Lýsippos a rytec Pyrgotelés, jejich díla navíc osobně schvaloval předtím, než se dostala na veřejnost. I narcisismus jeden ze znaků homosexuality.

Šílený alkoholik?

Měl ovšem mnoho předností, vysokou inteligenci, skvělé strategické i státnické schopnosti, prozíravost, bezbřehou odvahu, s níž se jako první vrhal i do nejprudších bitev, velkomyslnost (na dobytých územích nechal vládnout ty, co předtím porazil). Když se naskytla možnost mírového řešení konfliktu, dal jí přednost před jistým vítězstvím. Nemstil se. Idea povznést lidstvo k vyšším hodnotám nenásilnou asimilací různých kultur či ras byl humánní, i když na svou dobu utopistický skutek. Slabinou bylo jeho holdováníalkoholu, po něm míval až paranoické záchvaty, při jednom probodl po bezvýznamné hádce starého přítele Kleista. Po vystřízlivění činu litoval a chtěl spáchat sebevraždu, v čemž mu zabránili až na poslední chvíli. Tendenci rychle jednat bez ohledu na následky měl až extrémně často.

Bez potomka

Vztahy k ženám neměl ani v dospělosti nijak intenzivní, kdyby žil běžným sexuálním životem musel po sobě zanechat kupu dětí, i vzhledem k tomu, že měl podle obyčeje právo přisvojit si jakoukoli z dcer i manželek poražených nepřátel. A že jich bylo, porobil si Egypt, Sýrii, Indii, Turecko, Babylon, Mezopotámii, Pákistán, Uzbekistán, Afganistán. Nikde potomka nepočal, což bylo neobvyklé, jako prozíravý panovník by se měl se snažil budoucnost rodu co nejdřív zabezpečit pokračovatelem v díle. I když jistě nepočítal s brzkou smrtí (v bitvě se považoval za nepřemožitelného), že by si právě on, žák mistra logiky Aristotela neuvědomil, jak důležité je zachování dobyté říše příštím generacím? Nakonec by ho to ani moc námahy nestálo, jen mít nezbytně nutný čas poměr se ženou. Nestíhal to kvůli posedlosti podmanit si svět, nebo na sex s nimi nereflektoval?

Manželství a smrt

Během hromadné svatby tisíců Makedonských vojáků s Peršankami (účelem bylo splynutí národů) se sice oženil dvakrát, se Stateirou, dcerou Dareia a Parysatidou, dcerou Artaxerxa III., šlo ovšem o „sňatky z rozumu“, logicky musel jít příkladem, jinak by ho do „chomoutu“ podřízení nenásledovali. Legitimního potomka, Alexandra IV. ale nakonec přece jen zplodil se sogdijskou šlechtičnou Roxanou. Jeho narození se, bohužel, nedožil, skonal z neznámé příčiny tři měsíce před tím v Babyloně ve věku třiatřiceti let po velmi rychlé nemoci. Moderní věda střídavě přisuzuje jeho smrt pití, malárii, prasklému vředu. Nedávno se objevila teorie, že příčinou mohl být vzácný symptom tyfu vzestupná paralýza. Pokud by byla pravdivá, jevil by se mrtvý již po nějakou dobu před smrtí, což by vysvětlovalo zmínku, že se jeho tělo začalo rozkládat až několik dní poté, co zemřel. Jeho syn po něm vládu nepřevzal, naopak začala válka následníků, která jeho pracně vybudovanou říši časem zklikvidovala. A většinu z nich také…

Moderní věda střídavě přisuzuje jeho smrt pití, malárii nebo prasklému vředu. Nedávno se objevila teorie, že příčinou smrti mohl být vzácný symptom tyfu zvaný vzestupná paralýza. Pokud by byla pravdivá, jevil by se mrtvý již po nějakou dobu před smrtí, což by vysvětlovalo zmínku ve starověkých pramenech, že se jeho tělo začalo rozkládat až několik dní poté, co zemřel.

Jan JANULA

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *