Deník spořádaného euroobčana

Jsem spořádaný euroobčan. Zde je několik slov o mé maličkosti… Jmenuji se Serf Pauper. Narodil jsem se v Evropě a v rodném městečku jsem se vyučil automechanikem. Krátce po škole jsem založil rodinu, mám dvě krásné děti, rodinný dům a přenádhernou manželku. Již deset let provozuji vlastní autoservis a snažím se svým zákazníkům poskytnout ty nejlepší služby. Poslední dobou se toho mnoho změnilo. Jako bílý, pracující, zdravý heterosexuální muž bez náboženského vyznání, který si navíc vzal rodilou Evropanku, chápu, že nemám nárok na výsady určené menšinám. Nikdo z mých příbuzných nepracuje pro evropské úřady, neangažuji se v žádné z neziskových organizací a z pohledu vlády se ani nepodílím na ochraně životního prostředí dostatečnou měrou. Proto je můj život poněkud složitější. Posuďte sami…

Díl první: Mířím k soudu

V poslední době navštěvuji různé úřady častěji, než je zdrávo. Úředníci sice přišli o svá razítka, ale vypadá to, že práce s pípátky, je baví o to více. Vložit ruku do čtečky, PÍP a do čipu v zápěstí přibylo další povolení. Nebo nová povinnost. Řidičák, zápěstí, čtečka, čip, PÍP. Zaplacení pokuty, zápěstí, čtečka, čip, PÍP. A tak dále. A čím dál častěji.
Například minulý týden. Chtěl jsem si na zahradě vysadit něco málo okrasných květin. Zamířil jsem do zahradnictví, ale smůla. Nejdříve potřebuji povolení od Úřadu pro zahradní činnost, následně od certifikované floristky předpis na dané květiny, díky němuž mi v prodejně kytky vydají. Povolení na růže jsem nezískal. Prý nejsou dostatečně evropské. Navíc byla v mé ulici překročena kvóta pro pěstování růží. Do prodejny jsem nakonec přinesl recept na nákup černohlávka obecného, který je prý etničtější a spíše vyjadřuje evropské hodnoty. Čip v zápěstí vše zaznamenal a pokud přijde kontrola z Úřadu pro zahradní činnost, může si ověřit, zda pěstuji povolené květiny.
Dnes bohužel o kytičky nepůjde. Mířím k soudu. Respektive ke krajské pobočce Evropského úřadu pro nápravu. Žertem jsem na svém profilu na internetu prohlásil, že za globální oteplování mohou homosexuálové, čímž jsem se dopustil hned dvou deliktů. Popírání globálního oteplování a dehonestace menšin. Předpokládám, že vyváznu s pokutou a možná mě na pár týdnů odstřihnou od internetu. Píp a čip v zápěstí mi nedovolí připojit se ke svému účtu. Už jsem si zvykl. Nebude to poprvé, kdy mi úřady vypnuly internet. Nebo auto. Držte mi palce.

Serf

Díl druhý: Hodina bez aut

Soud proběhl rychle. Vyvázl jsem celkem snadno. Asi i díky svému advokátovi, který mi poradil, abych si výlevy vůči rozhodujícímu úředníkovi nechal pro sebe a nenazýval ho sebestřednou buznou, jako jeho předchozí klient. Abych napravil svou křivdu vůči homosexuálům, během nadcházejících oslav homosexuality, díky nimž přibyl v kalendáři další svátek, budu v čele průvodu představovat napraveného homofoba. Kromě toho se musím zúčastnit pěti sezení anonymních homofobů. Prý mají stoprocentní úspěšnost vyléčení homofobie a každý čtvrtý účastník změní svou orientaci. Prý je homofobie častým jevem u skrytých homosexuálů. Nechal jsem si rozsudek zapsat do zápěstí a spěchal zpět do práce. Bohužel, uprostřed křižovatky mě zastihla každodenní hodina bez aut. Brusel skrze Úřad pro centrální řízení individuální dopravy čas od času zastaví všechna vozidla v Unii. Nejdříve jednou ročně, pak každý měsíc a teď už nikdo ani netuší, kdy se auta zastaví. Sám, jako automechanik, jsem musel z nařízení úřadů povinně instalovat do všech vozů, které zavítaly do mého servisu, malou krabičku napojenou na řídící jednotku. Nakonec začali zákazníci za tímto účelem jezdit sami. Pokutu 10 000 euro a zabavení vozu asi nechtěl riskovat nikdo. V poslední době už ani úřady netuší, kdy budou auta zastavena. Prý je to účel, aby euroobčané systém neobcházeli. Podle oficiálního prohlášení nás má každodenní hodina bez aut sbližovat. Řidiči si odpočinou od běžného shonu, vystoupí z vozů, popovídají si s ostatními, což má napomáhat integraci a stmelování občanské společnosti. Hodinku v autě jsem přečkal. I když bych byl raději, kdyby jednotka nevyřadila z provozu veškerou elektroniku a já si mohl alespoň zatáhnout okénko, jelikož začalo silně pršet. Ale beru to s humorem. Mohl jsem dopadnout hůř. Jako můj soused. Hodina bez aut jej zastihla, když převážel manželku do porodnice. Kvůli všudypřítomným nehybným vozům se k nim záchranka nedostala včas a porod v autě nedopadl dobře. Na kompenzaci nárok nemá. On i jeho manželka jsou etničtí evropané a proto prý nevznikla společnosti žádná škoda. Úřady jim doporučili adoptovat černouška. Tím Evropě prokáží bohulibější službu a navíc podpoří myšlenku multikulturalismu, jednoho z pilířů evropské integrace.

Serf

Díl třetí: Kontrola

Tak jsem se konečně dočkal. I na mou skromnou živnost si vzpomněl jeden z úřadů a navštívila mě kontrola Úřadu pro kontrolu hospodárného podnikání. Nedávno vešel v platnost celounijní zákon, který má omezit veškeré noční aktivity. Jedním z faktických důsledků nařízení je instalace malé krabičky, která všem odběrným místům po desáté hodině večerní snižuje celkový příkon domácnosti na 1 kW a omezuje rychlost internetu na 56 kb za sekundu. Toto opatření mi konec konců za normálních okolností až takové starosti nedělá, jelikož už manželka netráví celé noci u počítače a věnuje se mé maličkosti. Toho večera jsem však potřeboval pracovat o trochu déle, jelikož jsem zákazníkovi slíbil, že si opravený vůz může ráno vyzvednout. Když mi v deset hodin začalo rádio samovolně ladit stanice, zvedák na auta bez varování vystřelil ke stropu a přístroj na vyvažování kol se roztočil, zasmrděl spáleninou a odešel, došlo mi, že v Bruselu tu regulaci zase nějak nevychytali. Pak přestal proud fungovat úplně. Na nějaký ten lokální black out už jsem si zvykl. Jenže co teď. Auto v dílně připomínalo puzzle před složením a zákazníka jsem mohl informovat jen těžko, jelikož v noci mobilní sítě nefungují. Ze sklepa jsem vytáhl starý generátor a dal se do práce. Jenomže jsem tím porušil hned tři nařízení. Pracoval jsem v noci, obešel černou krabičku a navíc jsem používal spalovací motor bez unijní certifikace. No to je skoro na šibenici. Navíc se teď potýkám s nálepkou homofoba a pár výrostků z hnutí Hate Free Culture mi na dům sprejem nastříkalo nápis: “Smrt tobě i tvé rodině.” Měl jsem štěstí v neštěstí. Úředník, který ke mně zavítal zjistil, že vůz BMW 750 z roku 2015, který jsem opravoval, patří jednomu vysokých funkcionářů Úřadu pro omezování individuální dopravy. Prý jsem nevědomky posloužil vyššímu zájmu. Uf. Jen ten generátor po tátovi prý musím veřejně zničit na blížícím se Dni ekologie. Mimochodem, další unijní svátek a den volna. Taky nám na nějakou dobu úplně odpojili proud. Jdu nakoupit svíčky a baterky. Hezký večer.

Serf

Díl čtvrtý: Upozornění

Krásný den všem. Tentokrát nebudu psát přímo o sobě, ale o svých přátelích a známých. Díky systému upozornění máme popisky skoro na všem. Na sýru, že ucpává tepny, na pivu, že se po něm tloustne, na prášcích na spaní, že po nich můžete usnout, na gauči, že jeho využívání vede k sedavému způsobu života, nebo na nápojích, že jejich konzumace vede k častému močení. Chybí mi jen štítek na manželce, že častá komunikace může srážet sebevědomí. Lidé už si na všudypřítomné štítky natolik, že když někde upozornění není, rizika si nepřipouštějí. Třeba soused. Po létech se pustil do práce na staré cirkulárce a podařilo se mu amputovat si vlastní prst. Prý nechápe, jak je možné, že se pila nevypnula, když tam přiložil malíček ke kotouči. Zkrátka chybělo upozornění. Nebo jeden můj zákazník, který si přibouchnull ruku do dveří. Vůbec mu prý nedošlo, že jsou dveře takové zákeřnosti schopné. V našem městě je známý případ chlapíka, který do si doma ve friťáku připravoval bramborák. Když byla placka hotová, sáhl do rozpáleného oleje, že si jídlo vytáhne. Na ruce má popáleniny třetího stupně a žaluje výrobce fritézy, že nebyl upozorněn. Zajímavý je i nedávný i rozsudek nad mladou řidičkou, která ve starším voze srazila několik chodců, ale nakonec byla osvobozena, jelikož soud přijal její argument a teď budu citovat: “Nikde nebylo napsáno, že když nebudu brzdit, auto najede do lidí.”Díky evropskému štítkování se tak vede nejeden soudní spor. Například jakýsi chlápek, kterého vykradli, žaluje výrobce bezpečnostních dveří proto, že se nikde nedočetl, že pro jejich plnou funkčnost je nutné dveře zavřít. Faktem je, že nový Evropský úřad pro spotřebitelská upozornění jede na plné obrátky a den co den přichází s novými povinnostmi pro výrobce. Díky tomu vím, že v kávě je kofein, že benzín není určen ke konzumaci a na sirkách jsem se dočetl, že jejich zapálení vzniká plamen, který může být horký. Bohužel, nikdo mě neupozornil, že politik, kterému jsem ve volbách vhodil svůj hlas, nemá mozek.

Serf

Díl pátý: Venku z vězení

Přeji krásný den. Konečně se mohu zase svobodně nadechnout. Pravda, s tou svobodou to nebude zase tak horké, ale konečně mohu zase využívat internet a hlavně – už nejsem ve vězení. Ale po pořádku. Několik dní po zveřejnění posledního článku, kdy jsem si utahoval ze všudypřítomných upozornění, vešlo v platnost nařízení, které zakazuje zesměšňování nařízení EU. Ještě do nedávna platil tzv. zákaz retroaktivity, tedy nikdo vás nemohl stíhat za trestný čin, který v době spáchání nebyl trestným činem, ale i to Brusel nedávno změnil. Situace si vyžádala navýšení počtu evropských žalobců, neboli eukurátorů, o 350%! Jejich hlavní činností je žalovat všechny, kdo se v minulosti dopustili nějaké křivdy vůči EU. A že nás je. Tak například bratranec z Moravy. Před lety zveřejnil na protest proti zákazu držení zbraní obrázek, kde na modré vlajce nahradil hvězdy srpem a kladivem. Dostal roční zákaz publikování čehokoliv na internetu a měsíc natvrdo. Tedy natvrdo. Po pravdě musím říct, že vězení v Unii je spíš hotel. V polovině dvouměsíčního trestu se ke mně nastěhovala do vězeňského apartmá i manželka a upřímně, moc se nám z toho luxusu nechtělo. Trochu mě překvapilo, že stejný standard mají i násilníci a vrazi, kteří na rozdíl ode mě, mohli využívat internet. I to je evropský humanismus. Rok po propuštění mě opět připojili k internetu. Sláva. Bohužel, mezitím co mě vyšetřovali a věznili, přišel jsem o všechny zákazníky svého autoservisu. Ale to nevadí. Vykazuji ztrátu, takže dostávám tučné dotace. Upřímně, dokud jsem pracoval, nikdy jsem neměl tak vysoký příjem jako teď. Držte mi palce, ať mě znovu neodpojí.

Váš Serf

Díl šestý: Stoprocentní daň

Tak nám zvýšili daně. Vlastně daň. Už nemáme DPH ani další daně. Co dříve státy regulovaly s pomocí spotřební daně, Brusel rovnou zakázal. Nebo si na výrobu problematického zboží zajistil monopol. Ať se jedná o tabák, alkohol nebo pohonné hmoty. Nová daň z příjmu stoupla na sto procent. Zní to jako nesmysl, ale není to tak zlé. Nemusíme platit odvody, neexistuje mýto ani poplatky na úřadech. Máme jen jednu daň. Eurodaň. Možná se ptáte, z čeho žijeme. Odpověď je jednoduchá: dotace. Podle médií, které změnu rozebíraly ze všech stran, jde o obrovský pokrok a zjednodušení. Nikdo už nedisponuje vlastními penězi. Státy, koncerny, firmy, živnostníci i občané nyní budou žít pouze z dotací. I já čerpám dotace. Jako podnikatel za ekologický provoz, za pomoc při budování evropské myšlenky, za pokrokový přístup k mobilitě a jako otec rodiny zase za třídění odpadu, za podporu proevropských stran (ano, volby již nejsou tak úplně tajné) a za ekologický provoz domácnosti. Byli bychom si žili mnohem lépe, kdybychom ubytovali alespoň jednoho muslimského uprchlíka, nebo se například podíleli na průvodu transsexuálů. Ale jsou hranice, které odmítám já i moje rodina překročit. Co mě ovšem mrzí, že skončilo několik mých oblíbených magazínů. Protože nebyly nositeli evropských hodnot, nemají nárok na dotace. Po zrušení hotovosti zřejmě nenašli žádný způsob, jak svou činnost financovat. Možná působí mimo Unii, ale kvůli firewall, která blokuje veškerý obsah zvenčí, se o tom nemáme šanci dozvědět. Ale má to i své výhody. Peníze mám jisté, tak už se nemusím hnát za kšefty a mám spoustu volného času. Ostatně, jako všichni mí přátelé. Máme teď konečně čas na ty takzvané volnočasové aktivity, o nichž se v poslední době tolik mluví.

Serf Pauper

Díl sedmý: Předvolání

Tak jsem dostal předvolání. Opět. Mířím na policii. Měl jsem se dopustit přestupku nadměrného využívání inženýrských sítí. Zřejmě vyváznu jen s pokutou, ale už mě to přestává bavit. Nových zákonů je tolik, že přehled ztrácí i ostřílení právníci a běžný občan nemá nejmenší šanci udržovat povědomí o platné legislativě.Přestože v EU zůstaly národní parlamenty zachovány, jejich úloha je v našem politickém systému spíše symbolická. Veškerá legislativa přichází z Bruselu. Žádná diskuse, každá země se musí podřídit. Výjimky takřka neexistují. Denně vydají úředníci Evropské komise desítky nových nařízení, směrnic, zákonů a vyhlášek. Prakticky jsme se dostali do situace, kdy se nedá žít, aniž byste něco neporušovali. Já se o například o existenci přestupku nadměrného využívání inženýrských sítí dozvěděl až po otevření obálky s modrým pruhem, kdy jsem zjistil, že jsem z jeho spáchání podezřelý. Ani můj advokát nevypadal, že by o podobné věci někdy slyšel. Přesto dotčený paragraf existuje. Už asi rok. Nevím, čím jsem se konkrétně provinil a ptát se nemá smysl. Pokud bych vyvázl teď, najdou si něco jiného. Zákony už dávno přestaly plnit svou primární funkci. Brusel zahltil systém nesmyslnými předpisy, aby měl, jak se říká “na každého něco”. Postavit dům podle norem prakticky není možné. Splnit všechny body stavebního zákona si mohou dovolit jen ti nejzámožnější. Přesto se staví a stavební úřady přivírají oči. Ale jen do chvíle, než se postavíte režimu. V krajním případě může z nařízení úřadů přijet exekutor s buldozerem. A podle zákona na to má nárok, dům jste postavili de iure na černo. Stejné je to se vším. Nesplnitelné nároky na firmy, řidiče či obce. Nikdo se těmi nesmyslnými zákony neřídí. Mezi lidmi se šeptá, že bruselské nároky na výrobu osobních vozů jsou za hranicemi fyzikálních zákonů. Přesto se auta nadále vyrábí. Můžete si vlastně dělat cokoliv a nové zákony ignorovat. Ale jen do chvíle, dokud jste s režimem za jedno. Proto si teď, cestou na stanici, říkám, jestli mi tyhle sloupky stojí za všechny ty starosti.

Váš Serf

https://www.facebook.com/serfpauper/