Jakub Železný: životní osudy pana Svobody mám nastudované opravdu dobře

Byl jsem informován, že na serveru Info.cz o mně napsal článek pan Holec. Neznám pana Holce, on nezná mě, přesto dokáže dovozovat věci, které se nezakládají na pravdě, ale protože jsou jeho názorem, je jeho právem je dovozovat. Horší je to už s právem urážet cizí lidi, to bývalo ve veřejném prostoru tabu, ale co nadělám. Nevím, co se běžně píše na serveru Info.cz, o jeho existenci vím, neboť jsme ji před časem řešili ve vysílání ČT, ale nečtu zdejší texty (ten od pana Holce jsem samozřejmě četl, jinak bych na něj nemohl odpovídat), takže neznám zdejší standardy, čili budiž. Snad s výhradou, že si pan Holec mohl odpustit nevtipné rýpnutí si do kolegy-seniora, který server Info.cz nepochybně nesleduje, tak se těžko může bránit, činím to tedy za něj. Ale já s dovolením zůstanu u věcného, ve slušné společnosti běžného, tedy cizí lidi neurážejícího tónu.

Pan Holec mi to nemusí věřit, ale opravdu nemám ve zvyku „exhibovat svou vzdělanost“. Pomíjím, že ono slovní spojení není zcela běžné, myslím, že běžnější je samostatně stojící „exhibovat“ a třeba „demonstrovat svou vzdělanost“ nebo „dávat na odiv svou vzdělanost“ a tak podobně. Ale meritum věci je jinde: neberu panu Holcovi právo si cokoli myslet a dovozovat. Ale přesný opak i zde je pravdou. Často cítím svou znalostní nedostatečnost v mnoha oborech, zvláště pak ekonomických, technických i v řadě zahraničně-politických. Kolegové z ČT jistě potvrdí, že se často radím (a rád si nechávám poradit) nejen v těchto záležitostech. Pokud jde ale o témata, spojená s naší moderní historií, to je, s dovolením, můj obor. Zde si dovolím opravdu polemiku „ad hominem“: pan Holec se mýlí, když píše, že bych si já měl nastudovat lépe věci, spojené s Ludvíkem Svobodou. Je to, nic ve zlém, naopak.

Je zjevné, že měl potřebu na základě jedním poslancem z komunistické strany poněkud zmatečně napsaného textu před pár dny (kde mi pan poslanec přidělil jiné křestní jméno a vedle nesmyslů faktických tam měl řadu chyb jazykových) také zareagovat na mou poznámku o Ludvíku Svobodovi. Takže ještě jednou: opravdu nechápu, proč má v Praze, 31 let po pádu režimu komunistické strany, mít nábřeží člen předsednictva komunistické strany a komunistický prezident.

Je to shoda okolností, ale životní osudy pana Svobody mám nastudované opravdu dobře. V řadě hodnověrných pramenů se uvádí, jak již za války kolaboroval se sovětskou NKVD, vražednou komunistickou tajnou službou, nebo jak již dávno před únorovým pučem vstoupil do komunistické strany. I kdyby toto byly jen spekulace, tak jsou fakta, která hovoří zcela jasně. Během únorového puče, který v naší zemi nastolil dobu komunistického teroru, stál jako ministr národní obrany v čele armády a zcela otevřeně podpořil nástup gottwaldovské totality. Byl ministrem národní obrany v době, kdy Gottwaldovi pohůnci zavraždili statečného a výjimečného vojáka, generála Heliodora Píku. Ano, sám se později ocitl v nemilosti, ale takových bylo více.

Co je však nejodpornější, je jeho role v srpnu 1968 a po něm. Podruhé zradil národ, dle svědectví z obou stran (existují paměti přímých aktérů nočního zasedání PÚV, jak třeba Vasila Biľaka, vyšly v několika vydáních, tak i Zdeňka Mlynáře, rovněž více vydání, nebo i Čestmíra Císaře, také vydány ve dvou verzích) rozhodně nebyl v noci z 20. na 21. srpna žádným odpůrcem invaze. Zajímavé je, že ač paměti V. Biľaka na jedné a Z. Mlynáře a Č. Císaře na druhé straně, jsou psány z opačných ideologických pozic, ve faktech se prakticky shodují, což oněm informacím dodává na věrohodnosti. O pár dní později, při ostudných jednáních v Moskvě, sehrál zcela hanebnou úlohu, když jako poslušný vazal Sovětů drsně nutil váhající československé představitele, odvlečené do Moskvy nelegálně, aby podepsali kapitulantský Moskevský protokol, což se mu podařilo. Později byl odměněn členstvím v samotném předsednictvu ÚV v počátcích normalizace, kterou svou autoritou zaštítil a sehrál pro Husáka roli užitečného, řekněme… mouřenína (snad dnes nebude působit nekorektněji, ale to slovo na „i“ mi připadalo horší).

Kladl jsem si otázku, kde pan Holec vzal totální nesmysl, že pan Svoboda „podepsal prohlášení proti sovětské ‚bratrské‘ okupační pomoci,“ ale pochopil jsem záhy: matka všech nesmyslů, nepravd, pramáti všech milovníků dezinformací a fake news zaúřadovala. Wikipedia. Místo, kde může každý napsat úplný nesmysl a zhusta tak činí. A bohužel to – nepochopím nikdy – mnoho lidí bere jako zdroj. Právě tam se píše, že pan Svoboda: „… podepsal prohlášení odsuzující vojenskou intervenci.“ Je tedy zjevné, že pan Holec čerpá odtud. I ta nesmyslná formulace, že něco „podepsal,“ je jasně opsaná z tohoto „pramene“. Já, v tomto punktu, opravdu mám nastudovány prameny, nikoli wikipedii. Měl jsem před pár lety možnost mít v ruce dokonce v Národním archivu výjimečně cennou archiválii, uloženou jako „NA, F 02/1 (Předsednictvo ÚV KSČ), svazek 79, arch. j. 119, bod 15“. Tedy stenozáznam a pak i přepis jednání o prohlášení, přesněji řečeno o legendárním provolání „Všemu lidu ČSSR,“ které se nepodepisovalo, ale hlasovalo se o něm a hlasovat mohli jen členové předsednictva, kterým v té době ještě pan Svoboda nebyl. Neměl s ním nic společného. V oné archiválii je možné se dočíst i toho, že oni čtyři, kteří byli proti, byli ještě vnitřně diferencovaní a jediným „jestřábem“ v tu chvíli byl Vasil Biľak, ale není třeba zabíhat do podrobností. Napsat ale, že bych si já měl něco lépe nastudovat, není, myslím, objektivně vzato, zcela přesné a implikuje to spíš opak, bez urážky.

Existuje i řada dalších pramenů, jako třeba paměti Svobodova kancléře pana Nováka, pochopitelně spíše vstřícné. Samozřejmě i Svobodovy dcery, pochopitelně velmi vstřícné. I v jiných textech reformistů z osmašedesátého (Císař: Moji českoslovenští prezidenti, Kadlec: Podivné konce našich prezidentů) je velmi jasně líčen. Ze všech si člověk udělá plastický obrázek o muži, který skončil svou pouť zcela bizarně: pro všechny polopravdisty a nepřesnisty: nebyl ani donucen k rezignaci, ani odvolán, jak se mnohde uvádí, prostě byl přijat dodatek k ústavě a vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu jednoho prezidenta byl základě dodatku zvolen nový. Pokud někdo pochybuje o tom, jak mám „pana Svobodu nastudovaného,“ přidávám ještě perličku – při pečlivé komparaci textu předneseného projevu premiéra Štrougala ve FS o tom, jak je pan Svoboda nemocný (k dispozici na webu Sněmovny) a téhož textu otištěného druhý den v Rudém právu (k dispozici na webu Ústavu pro českou literaturu), dojdeme k tomu, že nejostřejší formulace, tedy, že „Svobodův stav vylučuje normální postup demise,“ která jasně deklarovala, v jakém stavu se v tu chvíli (květen 1975) úřadující prezident nacházel, byla z tištěného textu, určeného veřejnosti, jako jediná z celého Štrougalova projevu vynechána.

Chápu, že pan Holec nic z toho nastudovaného nemá. Jen by neměl psát, ať si to někdo jiný nastuduje, když ten jiný to nastudované má (ani vlastně nevím proč) až až. Nechť si ponechá své přesvědčení, že normalizační komunistický funkcionář má mít v Praze nábřeží. Asi mu nevadí, že tím nahrává těm, kteří po dlouhá desetiletí vyčkávali (Kdo ve Stínu Čeká na Moc se již před 14 lety jmenovala skvělá publikace dua Drda-Dudek), až zjistili, že přes existenci paragrafu 405, který trestá popírání komunistických zločinů až tříletým vězením, není tento paragraf vůbec aplikován, ač existuje. Vyčkávali a postupně do veřejného prostoru zanášeli bagatelizování a dnes už i glorifikaci komunistického režimu, který je zákonem 198 uznán jako zločinný. Jako by tento zákon vůbec nebyl, ač existuje. A platí. Mnoho let se skrývali v různých spolcích, třeba (jaká náhoda!) ve Společnosti Ludvíka Svobody, kde se viditelně prezentovali třeba pan Kiesewetter, který nám před 31 lety coby tajemník pražského NV zakazoval demonstrace při Palachově týdnu a hřímal o tom v televizi, nebo pan Rusov, který byl za umožnění hladkého průběhu invaze sovětských vojsk, která, pane Holče, stála životy stovek neozbrojených Čechů a Slováků, včetně dětí, odměněn funkcí normalizačního náčelníka generálního štábu a mnozí jiní.

Pište si, co chcete, máme demokracii, kterou nám rozhodně Ludvík Svoboda nepřinesl. Urážejte si koho chcete, je to vaše vizitka. Klidně založte iniciativu, která vrátí Nuselskému mostu název Gottwaldův a Barrandovskému název Zápotockého. Klidně iniciujte přejmenování Těšnovského tunelu na Husákův (beztak se mu říká podobně) a třeba u nás na Smíchově je prostranství, které bylo středobodem 4 míst, spojených se životem Antonína Novotného a nijak se nejmenuje, tak by to mohlo být Náměstí Antonína Novotného. Když má Svoboda to nábřeží, ať to tedy má nějakou logiku.

Ale i mně, prosím, ponechte právo, abych kdekoli naopak veřejně odsuzoval komunistické funkcionáře. A to zcela, opakuji zcela v souladu s ustanovením zákona 198/1993, paragrafu 2, který, jak jistě víte (Nebo ne? Nebo, jako mnoho jiných děláte, že neexistuje, a když ho někdo veřejně připomene, tak dál děláte, že neexistuje?) říká, že za spáchané zločiny (včetně mučení, ano, i během normalizace se mučilo, třeba v koncentráku Vykmanov či Minkovice, vražd, ano, i během normalizace se vraždilo, třeba na hranicích) v době komunistického režimu jsou „plně odpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři…“ Je zvláštní, že 31 let po revoluci člověk musí použít dikci zákona, aby vysvětlil něco, co by mělo být jasně daným společenským axiomem…

JAKUB ŽELEZNÝ

moderátor ČT