Karel Gott udělal z desítek lidí milionáře!

I když zpěv byl pro Karla Gotta na prvním místě, bylo o něm známé, že se neméně vášnivě věnoval malování obrazů. Někteří výtvarní kritici si o jejich kvalitě mysleli své, jenže protože je zásadně neprodával (neměl to zapotřebí) nemohli dost dobře jeho díla odborně hodnotit. Nicméně po jeho skonu se objevil stejný efekt jako u každého malíře – výrazné zvýšení cen.

Obrazy pro něj hodně znamenaly, v rozhovoru o nich mluvil takto: “U písně jsem interpret, některé citově prožívám, ale ne všechny, nejsem šansoniér. Rád zpívám o oddechových tématech. Vystupuji v plánovaný čas, před lidmi, vnímám jejich reakce, emoce. Maluji, když mám náladu – nebo spíš čas – co aktuálně odpovídá mým vizím, pocitům, fantazii. Obraz je pro mě únik z v mé profesi všudypřítomného stresu, pomáhá mi vypnout mysl, zaměstnat ruce. Když ho domaluji, tak jak jsem chtěl, cítím možná trochu podobné uspokojení jako po koncertě, ale prožívám ho uvnitř, v duši, ne při aplausu plného sálu lidí. To euforické pocity násobí. Na druhou stranu barvy jsou určité symboly, obraz může mluvit víc než slova.” V poslední době, kdy nemohl vystupovat, asi trávil s paletou a štětcem víc času než jindy.

Velká dražba

O zhodnocení jeho díla jsme požádali Galerii Kodl, protože jeden z Mistrových obrazů „Oldřich Nový a Anny Ondráková“ se na jejich loňské aukci prodal za 1 400 000 Kč, což byl jeho autorský rekord, i když původní vyvolávací cena činila jen 250 000 Kč. Na nadcházející aukci se první neděli v prosinci bude dražit jeho olej na plátně „Mona Lisa“. Vyvolávací cena je 350 000 Kč, odhadní 400 000 – 700 000 Kč. Lze důvodně očekávat, že i tato částka bude překonána, ale kam až se cena vyšplhá, si netroufá nikdo odhadnout. Předpokládá se, že o obraz může projevit zájem některý z Gottových fanoušků, nejen sběratelů výtvarného umění, což je rarita. V galerii se také domnívají, že zájem obdivovatelů Karla Gotta o jeho obrazy nevyprchá, spíš naopak.

Počet neznámý

Mnoho originálů totiž není k dispozici. Většinu rozdal přátelům z herecké branže, kolegům, ti je pochopitelně nemusí prodávat kvůli finanční tísni, navíc je mají jako památku. Je těžké odhadnout, kolik Karel Gott namaloval obrazů, určitě desítky, možná přes sto, některé daroval třeba řemeslníkům jako bonus za práci. Ale prakticky z každého kdo, dnes jeho dílo vlastní, je dnes milionář. Kromě olejů nakreslil i spoustu skic, tam ta cena tak vysoká nebude, ale i tak budou znamenat jistý majetek. Je těžké odhadovat, kolik z nich se objeví na trhu s uměním, přehled o nich měl jen on sám. Nicméně je takřka jisté, že poptávka bude zřetelně převyšovat nabídku, jeho obrazy mají výjimečnou atmosféru.

Padělky na obzoru?

“Já jako každý narozený v létě, mám rád slunce, sice vnímám pestrobarevnou krásu podzimu, ale i to, jak je krátká a pomíjivá. A není spojená s novým růstem jako na jaře, ale tlením listů, nadcházející zimou. Tu moc rád nemám kvůli nebezpečí virové infekce, která hrozí a mohla by mi pokazit nebo znemožnit vystoupení, tento “postoj” se projevil i v malování,” řekl Karel Gott. I když jeho skonu litují až na výjimky všichni, pro znalce se stal noční můrou. Je totiž silný předpoklad, že se brzy objeví na trhu padělky, tím spíš, že drtivá většina jeho obrazů i náměty jsou neznámé. Navíc jeho styl nepatřil k těm, co lze těžko napodobit, protože měl malování jako koníčka, necítil potřebu ho měnit, vymýšlet něco nového se, maloval pro radost to, co právě chtěl.

Mona Lisa čeká

Falsifikátoři se nezastaví před ničím, reálná hrozba od nich rozhodně existuje. Závěrem něco víc k obrazu nabízeným galerii Kodl do prosincové aukce. Jde o olej na plátně, zdařilá variace na jeden z nejslavnějších obrazů světa je originální ukázkou malířského důvtipu. Renesanční předobraz s dramatickou krajinou v pozadí s vtipem převedl na poněkud tajemné prostředí nočního baru plného kouře, alkoholu a tajného špitání, které hlavní aktérka pozoruje se stejně záhadným úsměvem. Sběratelskou atraktivitu díla jistě umocňuje fakt, že bylo použito na titulní straně knihy Karla Gotta „Obrazy aneb proč je pro mě důležité malovat“ z roku 2002.

Jan Janula