Když se ožení telegrafní tyč s patníkem, je třeba to respektovat, ale není to totéž, jako když si vezme Honza Máňu

Problém je v tom, že si pleteme úctu k minoritám se zbožštěním minorit. Jsem ctitelem minorit. Sám si jako určitá minorita připadám, ale nikdy by mě nenapadlo, abych na většinové společnosti vyžadoval, aby se řídila mými soukromými principy.

Minority, pokud společnosti záměrně neškodí, bychom měli ctít, ale rozhodně z nich nedělat zákonotvornou skupinu.

Nikdy mě nenapadlo, že bych měl vylučovat homosexuály z našeho života. Nemám nadání k segregaci, ale zároveň mě také nikdy nenapadlo, že by homosexuálům nebo jiné podobnéskupině měla být přiznána stejná společenská funkce jako většinové společnosti.

Bůh nebo příroda nebo jak to nazvat, vyvinuli u lidí dvě pohlaví, jejichž spojením dochází k plození, jinak to není a zatím nebude. Ať budou homosexuální partneři dělat cokoliv, spolu dítě nezplodí. To znamená, že kdybychom je akceptovali jako model, skončili bychom. Lidský rod by vymizel.

Považuji za normální a užitečné respektovat homosexuální soužití, ale musí být z povahy jiné než soužití heterosexuálních partnerů.

V současné době se hovoří o vzniku nových pohlaví, dokonce prý je jich až sedm, ale mě se ani při nejlepší vůli nepodařilo všech sedm nalézt. Vím jen, že genderové problémy zaplavily svět a zaplevelují náš intelektuální život. Rovnoprávnost, která tím má být napravena je úplně něčím jiným. Zrozením máme údajně všichni stejná práva, což v praxi tak úplně neplatí, ale budiž, ovšem tato práva mohou jen naplnit naše vrozené dispozice. Lidé, kteří se bojí výšek, nebudou pracovat na konstrukci mrakodrapu. Muži nebudou nosit v břiše děti, poněvadž na to nejsou vybaveni, tuto roli mají, jak jsme donedávna věděli, naše ženy.