O lásce Chůvy a Velkého bratra

Bylo nebylo, mnoho různých zemí se osvobodilo od éry nevědomosti a tyranie. Po celé řadě let života v této nově objevené svobodě začala celá řada těchto zemí přicházet o své území, která začala přecházet k neuvěřitelně populární a filozoficky obdivované zemi, Státu Velké Chůvy. Chůva zanedlouho prohlásila tato území za majetek Lidu (Chůvina lidu) a zahájila kampaňm jménem Velké Chůviny společnosti. Menší země reagovaly na Chůviny úmysly nejrozličnějším způsobem.

Mnoho lidí v zemi Santa Theista bylo nadšeno obrovskou mocí, kterou Chůva představovala. Snad by bylo možné, uvažovali, že by Chůvin stát mohl donutit lidi, aby se plně přidržovali náboženského učení, tak populárního v zemi Santa Theista, a tak by přišla duše všech občanů do nebe! Obyvatelé hlavního města Santa Theisty, Fundamentalia, byli zvlášť potěšeni, že budou mít možnost vnutit své ctnostné hodnoty jiným. Samozřejmě, ve Fundamentalii se lidé začali okamžitě nahlas dramaticky dohadovat, kteří náboženští vůdci by byli nejvhodnější jako představitelé, ale vzhledem k tomu, že k takovým hádkám ve Fundamentalii docházelo často, nikdo si toho nevšímal. Velký počet občanů Santa Theisty byl opravdu nadšen Chůviným příslibem nakrmit a ošatit všechny potřebné. Někteří dokonce Chůvu vzývali jako nového Mesiáše.

V Santě Theistě však existovali i lidé, neobčané, kteří se Chůvina státu obávali. “Chůva není naším Bohem,” argumentovali. Tito Theistané projevovali odpor vůči téměř všemocnému státu a viděli Chůvu jako hrozbu a násilné omezení jejich víry. Někteří tito theistanští disidenti se uchýlili do zemí, které Chůva ještě neovládla.

V Nicotinusu, který má své lidi rozmístěné po celém kontinentě a dokonce i mimo něj, šéfové země při pohledu na Chůvu zpanikařili a okamžitě se začali snažit se jí zalíbit. Mnoho občanů hněvivě odmítalo představu, že by je měl Chůvin stát začít považovat za druhořadé lidi. Tito obyvatelé Nicotinusu byli tak rozhněváni, že byli ochotni se proti Chůvě postavit otevřeně a zahájili masový exodus do zemí, které dosud nebyly pod Chůviným vlivem.

Ethnocentrus byla země, kterou jen částečně přesvědčila tvrzení Chůvy, že podporuje množství etnických skupin, které hrdě žily v Ethnocentru. Mnoho obyvatel Ethnocentru chápalo, že Chůvin stát nemůže být schopen poskytnout prospěch všem etnickým skupinám žijícím na jeho území. Pár lidí v Ethnocentru si uvědomovalo, že Chůvin stát nepřinese prospěch vůbec žádné etnické skupině a že jen slibuje, aby si získal poslušnost lidí.

Země objímání stromů (Treehuggeria) reagovala na Chůviny přísliby otevřenou občanskou válkou. Západní obyvatelé Země objímání stromů, soustředění kolem města Ecosocialista, přijali Chůvu jako mocný symbol, schopný řádně ochránit cenný ekologický systém. Na východě, lidé soustředění kolem města Ecoliberatia, považovali Chůvin stát za projev všeho toho, co ekologický systém ničí už od samého počátku. “Jestliže přijdeme o pozice,” uvažovali obyvatelé města Ecoliberatia, “uprchneme do země Narcotiky, kde alespoň víme, že o nás stojí.” A tak došlo k rozčlenění Země objímání stromů.

Homosexualitus byla relativně malá země, i když její občané měli tendenci přehánět její velikost. Pro mnoho obyvatel dvou největších měst v zemi Homosexualitus, Gayopolis a Lesbiana, byla vřelost, existenční jistoty a podpora, kterou jim slibovala Chůva, nesmírně atraktivní. Avšak někteří Homosexualitáni se dívali s podezřením na Chůviny úmysly a hledali útočiště mimo její dosah.

Stejně jako existovaly určité země, které buď částečně anebo úplně propadly Chůvinu vlivu, několik jiných zemí jejímu vlivu nepropadlo. Navzdory “přísným imigračním zákonům” Chůvy, mnoho svobodymilovných lidí se pokusilo uprchnout do těchto enkláv odporu.

Na druhé straně oceánu země jménem Revolverfetiš Chůvin stát absolutně odmítala. Ale v Revolverfetiši neměli příliš rádi přistěhovalce. Někteří tamější obyvatelé zašli tak daleko, že navrhovali, aby byla přijata Chůvina imigrační politika. Obyvatelé Revolverfetiše chtěli být sami pro sebe, už proto, že nechtěli, aby jim někdo bránil v jejich cvičné střelbě do terče.

A kromě toho, občané země Revolverfetiš vedli spory s ostatními menšími zeměmi, které odmítaly vliv Chůvy. Zejména je iritovali obyvatelé Narcotiky, kteří se často připletli v drogovém opojení na střelnice v Revolverfetiši v podivném hipířském oblečení, což vyvolávalo u většiny obyvatel země Revolverfetiš úzkostné stavy týkající se módních vlivů.

Absolutním nepřítelem pro Revolverfetiš byla země Capitalistica, i když byla od Revolverfetiše relativně hodně vzdálena. I když jen málo obyvatel Revolverfetiše kdy Capitalisticu navštívilo, v Revolverfetiši se šířily pověsti, že obyvatelé Capitalistiky, zejména v jejím hlavním městě Anarchocapitalista, žijí v podobné situaci a vyznávají obdobnou filozofii.

Pro Revolverfetišisty byl ještě větší hádankou vzdálený ostrov jménem Objectivus. Vzhledem k tomu, že skoro nikdy nedošlo mezi těmito dvěma zeměmi k žádnému styku, obyvatelé Revolverfetiše prostě předpokládali, že se Objectiviáni o ně nezajímají (a totéž platilo i obráceně).

Obyvatelé Revolverfetiše vycházeli, jak se zdá, hlavně jen se svými blízkými sousedy v zemi Protidaní (Antitaxia). V městě Bankoville v této zemi se pravidelně konaly večírky, kde se vyjadřovalo pohrdání vůči Chůvinu státu. To sdílely obě země společně.

Protidaní bylo trochu inteligentnější než Revolverfetiš, protože jeho obyvatelé lépe rozuměli obyvatelům Capitalistiky i Objectaviánům. Obyvatelé Narcoticy však měli ve zvyku během večírků v Protidaní dávat do minerálky drogy, a to vyvolávalo nepříjemnosti mezi Protidaním a Narcoticou. Obyvatelé Protidaní pohlíželi na Narkotikány s pocity trapnosti a odmítali s nimi mít cokoliv společného, navzdory tomu, že obě země sdílely odpor vůči Chůvinu státu. Někteří obyvatelé Protidaní dokonce chtěli zavést prohibiční politiku Chůvina státu, aby se země Protidaní zbavila Narkotikánů.

A ani pod nejsilnějším vlivem drog si Narkotikáni nemohli nepovšimnout skutečnosti, že je ostatní země, které nenávidí Chůvu, neberou vážně. V Konopném městě rostly tisíce hektarů průmyslového konopí, které by vyvolávaly u obyvatelů Capitalistiky obrovskou závist. Nemocniční město léčilo ty choroby, které centralizované zdravotnictví Chůvina státu prohlásilo za nevyléčitelné. To příliš nepomáhalo pověsti Narcotiky v ostatních svobodomyslných zemích a Narkotikáni to věděli a opláceli jim stejnou měrou.

Capitalistica prostě nechápala, co je na Chůvině státu tak atraktivního. Chůvina politika byla zjevně kontraproduktivní a proti veškerému zdravému rozumu. “Nám se tady vede tak dobře,” prohlašovali obyvatelé Capitalistiky, “a lidé přijímají opačné myšlenky? To nedává smysl! Cožpak jsme nedokázali, že vláda nefunguje?”

Pocit obyvatel Capitalistiky, že je flirtování s Chůviným státem neuvěřitelné, podtrhovala i skutečnost, že Chůvin stát obklíčil Capitalistiku. Chůva začala hovořit o některé své politice jako kapítalistické. Byla to nepochopitelná, rozporná hrůza, která obyvatele Capitalistiky mátla ještě víc.

Obyvatelé země Objectivus byli velmi smutní z toho, co se stalo Capitalistice. Ale svou bolest rychle překonali a vrátili se k debatě mezi vesnicemi v Objectivu. Někteří z nich kritizovali nedávnou praxi přijímání filozoficky nesprávných uprchlíků z tak deprimujících zemí, jako byla Země objímání stromů, Nicotinus, Ethnocentrus a – což bylo nejhorší – i ze Santa Theisty z Horkých kontinentů. Jedna složka obyvatelstva byla odsouzena za to, že požadovala, aby – jestliže se tito uprchlíci nepřizpůsobí a nestanou se během času seriózními Objektivány – byli deportováni do Schwartzvillu, aby byla zachována nedotknutelnost ostrova Objectivus.

Avšak když se země Revolverfetiš rozhodla překřtít se na Velkého bratra, Chůvin stát se octl na rozcestí. Velký bratr se aktivně o Chůvu ucházel, bez ohledu na velký věkový rozdíl mezi nimi, a dokonce začal využívat běžné praxe mezi svými občany, totiž že ji obtěžoval a pronásledoval proti její vůli. Ale Chůva se zbavila svého hněvu a zvládla plně zbytkové filozofie ztraceného království Lidí duhy, kteří dočasně obývali bývalé území Revolverfetiše. A tak během času Chůva před téměř incestními požadavky Velkého bratra kapitulovala. Jenomže poslední stránka této pohádky se ztratila, a tak nikdo neví, jestli žili spolu šťastně až do smrti…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *