První skinheads byli černoši!

Skineheadské hnutí se stalo – nejen u nás – postrachem ulic. Všichni, jejichž pleť není tvarohově bílá, před nimi prchají v panické hrůze (pokud tedy zrovna nemají několikanásobnou přesilu), ale v jejich společnosti se leckdy necítí dobře ani „normální“ člověk. Propagace násilí, rasismus, fašismus. To jsou nálepky, kterými naše společnost oznámkovala příslušníky této komunity. Pravda o jeho vzniku je, jak už to v takových případech často bývá, poněkud jiná…

Dějiny „holých lebek“ se začaly psát v Anglii koncem šedesátých let, kdy došlo ke spojení dvou gangů mladistvých – bílých, „Mods“ a černých „Rude boys“. Lidé v okolí jim pak začali říkat Boot boys – podle toho, že většina z nich nosila vysoké (tehdy pracovní, nikoli módní) boty značky Martens.

Termín skinheads se začal používat až mnohem později, ve spojitosti se stále se zkracujícími účesy členů gangu. Stojí také za zmínku, že kšandy a ohrnuté džíny – levisky, v kombinaci s bílými ponožkami nosili nejvíc černí emigranti, převážně z Jamajky.

Ti se ostatně stali nedostižným ideálem pro mnoho bílých kluků z chudinských anglických čtvrtí, kteří se je ve všem snažili napodobovat. Také první hudební skupiny tohoto nového proudu – namátkou Ethiopens nebo Symaryp – byly čistě černošské!

V té době ovšem ještě neměli skins vyhraněný hudební styl. Ten začal vznikat až ve druhé vlně, koncem sedmdesátých let, kdy se toto hnutí a jeho filozofie dostalo víc do podvědomí mládeže. Koncem šedesátých let bylo nevýznamné a zájem o ně (jak v Anglii, tak i za jejími hranicemi) prakticky nulový.

Dělnická třída

Jádro tehdejších skupin tvořili mladíci, převážně dělnického původu. Jejich zájmy byly velice prosté. Pití alkoholu, hlavně toho nejlevnějšího (piva), v hospodách či rockových klubech.

K tomu patřily i pořádné rvačky (čím víc lidí se do nich zapojilo, tím lépe) a p návštěvy fotbalových zápasů, které se pro ně staly místem, kde mohli – tenkrát ještě většinou spíš slovně – vybít nahromaděnou agresivitu.

Ve své podstatě byla tato mládež tvrdá a abnormálně společensky nepřizpůsobivá. Pohrdala vzděláním, nesnášela studenty, ale stejně nepřijatelný pro ně byl i život v komunitách typu hippies.

Odsuzovala požívání drog, které platilo za známku slabosti, tvrdě vystupovala proti narkomanům. Jedinou drogou bylo pivo – čím víc, tím líp. Hlavním zdrojem „zábavy“ se staly výtržnosti na veřejnosti.

Bavilo je provokovat neozbrojené „bobíky“ a ve skupinách napadat dezorganizované policejní jednotky.

Holohlavé odmlčení

Prakticky se však nestávalo, aby se porvali mezi sebou, nebo si vyřizovali účty s jinou skupinou, jak se to běžně děje dnes. Jejich soudržnost a solidarita byla obdivuhodná.Toto první období končí přibližně na začátku sedmdesátých let (přesněji 1972 – 1975) kdy se poprvé – a zatím naposled – skinheadské hnutí odmlčelo. V roce 1976 totiž nejprve Anglii a poté celý svět, doslova šokovala nová vlna, která změnila ustálené společenské normy, a neznamenala naprostou revoluci jenom v účesech -Punk. Toto původně anarchistické hnutí bylo nadšeně přivítáno obrovskou částí teenagerů, pro kterou se stalo symbolem odporu proti konvencím a konzumnímu stylu života. Pravý punk celkem brzy „vyšuměl“, hlavně proto, že většina skupin, které tvořily účesy i nonkorfomní hudbou jeho nezbytnou image, se nechala „koupit“ gramofonovými firmami a jejich hudba se stala převážně komerční záležitostí. Ortodoxní punkeři se ovšem tomuto trendu vzepřeli a spolu s pouličními rebely a bývalými Boot boys, založili nové hnutí odporu proti dospělým,Oi.

Zde je potřeba připomenout, že Anglii v sedmdesátých letech postihla snad největší vlna nezaměstnanosti od skončení druhé světové války. Mnoho mladých lidí – hlavně ze základním vzděláním – bylo bez práce i bez vyhlídek do budoucnosti a měli (do jisté míry oprávněný) pocit, že jejich problémy nikoho nezajímají – tím méně politiky. To byly opravdové kořeny, z kterých vyrostli organizovaní a nesmiřitelní skinheads.

Tvrdé jádro Oi nemělo v úmyslu něco tak primitivního jako šokovat účesy, chtělo napravit lidstvo. Ne slovy či vyzývavostí, ale činy. Zájem se rychle rozrůstal, i díky novým rockovým skupinám (4skins, Business aj.). Postupem času ovšem došlo ke generační  výměně a tím i k modifikaci původních cílů. Objevovaly se první náznaky fašismu a rasismu. Skupina Sham 69, proslavená hitem „Skinheads are back“ a její zpěvák Jimmy Pursey s tímto učením pozvolna koketovali. Při některých koncertech se poprvé objevují hajlující jedinci, pocházející převážně z řad ultrapravicové organizace Národní fronta, které se podařilo infiltrovat předtím výlučně nepolitickou a nerasově zaměřenou skinheadskou organizaci. Skupina Skrewdriver a její sólista Ian Stuart už otevřeně propagovali učení národního socialismu, vznikla ideologie Bílá síla, White power, podle níž jsou běloši nadřazeni jiným rasám.

V té době již dochází k prvním útokům na černochy, levicové studenty, židy, punkery a vůbec všechny, kteří neodpovídají představám nacistického učení.

Tím však v až do té doby jednotném hnutí dochází k prvnímu rozkolu. „Původní skins“ se dostávají pro nerasistické postoje do čím dál většího ústraní. Odmítají totiž uznat „novou krev“, distancují se od hajlujících fanatiků. Jejich hlas už však, bohužel, není slyšet. V části západního tisku vycházejí první články o rasové nesnášenlivosti skinheads, které je do značné míry démonizují. Celá struktura se začíná i politicky profilovat, což neodpovídá původní filozofii, založené na odporu proti vládnoucím strukturám. V roce 1985 dokonce vznikají (znovu v Anglii, kde jinde) tzv. Redskins, opak fašistů. Uznávají pouze komunistické ideje a jejich vůdce: Lenina, Stalina, Che Guevaru. Ti patřili (spolu s Naziskins) k nejagresivnějším a nejvíce nebezpečným.

Jako protiváha těmto tendencím vznikla v USA celosvětová organizace Skinheads Against Racial prejudice – Skinheads proti rasovým předsudkům – známá pod zkratkou S.H.A.R.P. Poukazovala na to, že image rasové nesnášenlivosti je uměle vytvořené médii a neodpovídá původním cílům a záměrům hnutí. Připomínala rovněž, že právě obyvatelé tmavé pleti stáli u zrodu Holých lebek, a už jen z toho důvodu nemůže být žádný „pravověrný“ skin rasista.

Jak to bylo u nás

Hnutí Skinheads začalo v Čechách působit na sklonku osmdesátých let minulého století, kdy také vznikla dnes už legendární skupiny Orlík, pojmenovaná po restauraci, která byla „hlavním stanem“ jejich členů i příznivců. Je zajímavé, že ani u nás nebyli skini zprvu naladěni vyloženě nacisticky a možná i proto si získali poměrné sympatie širší veřejnosti. I tím, že kladli důraz na tradiční hodnoty – vlastenectví, čest, rodinu, národní hrdost – z historického hlediska pro ně byla inspirací slavná éra husitství. Pokud si vezmeme písničky z prvního alba Orlíku Miloš Frýba for prezident, najdeme v něm snad jen jednu kontroverznější – Bílou ligu. Ale ani ta v kontextu nenabádá k násilí – upozorňuje spíš na nevýhodnost přistěhovalectví a na nebezpečí s ním spojené. Na hraně je i text Všem (který se nenechaj’ utlačovat) o tom, že napadený má právo na obranu. Na druhou stranu ovšem ve skladbě Faschos zazní tento verš:

Čechy, ty vám byly dycky trnem v oku

k otevřený nenávisti zbejvá jen pár kroků

můžete tu klidně chlastat pivo na korbele

ale s křížem hákovým, s tím jděte do prdele.

Doba těsně po revoluci, kdy zejména mládež, dospívající za socialismu, hledala nový směr či hodnoty byla pochopitelně vodou na mlýn extrémistů. Jim ještě hrálo do noty chování velké části poslanců jež se nelišilo a v mnoha směrech stále příliš neliší od toho, čím se vyznačovali bolševičtí satrapové – zneužívání výhod plynoucích ze svého postavení, nesmyslná imunita, korupce. Úvahy, že by politika měla být především čestnou prací pro společnost vzaly záhy za své. Body začala sbírat strana republikánů Miloslava Sládka.

Když se například vybíralo nové sídlo parlamentu, oni jako jediní hájili názor, že mělo zůstat v budově bývalého Federálního shromáždění. Byli však přehlasováni většinou, které se zachtělo schůzovat v malostranských palácích jen proto, že tam kdysi sídlil český sněm. Jejich přestavba stála miliardy, o další navíc stát přišel tím, že je nemohl komerčně využít. Tyto a mnohé další excesy (tunelování, apod.) významně narušily důvěru společnosti a přinesly body stranám s populistickým programem. Republikáni proto zaujali i skiny, kteří se k ní ze sympatií později přidali a jeden čas dokonce dělali jejich „vůdci“ jakousi ochranku.

V té době ovšem už rasistické tendence propukly naplno, nejprve se týkaly jen Romů. Nadávky Sládka a jeho soukmenovců o připálených topinkách a nenávist k „cigánům“ padala na úrodnou půdu zejména tam, kde byli místní obyvatelé často konfrontováni s pouliční kriminalitou páchanou některými příslušníky tohoto etnika – v Praze jsou to například čtvrti Žižkov, Nusle, Smíchov a Karlín.

Skinheads se ale postupně od republikánů oddělili, asi i proto, že nechtěli poslouchat člověka, o jehož zdravém rozumu se leckdy pochybovalo. Možná si i uvědomili, že svých cílů dosáhnou lépe založením vlastních struktur. Začali se lépe organizovat, členská základna se vykrystalizovala. Zvýšila se prudce míra nesnášenlivosti vůči příslušníkům jiných národů či ras, docházelo takřka soustavně k útokům nejen na Romy, ale i černochy, asiaty, židy, které vyvrcholily vraždou afrického studenta.

Následkem těchto násilností se ovšem zvyšoval odpor většiny národa proti skinům a zároveň se i pozvolna zvyšovaly i tresty za rasistickou činnost. To všechno zarazilo do jisté míry příliv nových členů a snižování stavu. Dnes se počítají spíš na stovky než tisíce, což však neznamená, že by se nebezpečí z jejich strany mělo podceňovat. A to i přesto, že s policistům podařilo proniknout nejdříve do malých skupinek a pak i užšího vedení skinů a získat poznatky i důkazy o trestné činnosti.

Dnes jsou schopni účinně monitorovat srazy a v případě porušení zákona je i rozpouštět. Skins se tak čím dál víc dostávají do izolace. Je to dané také i tím, že provokace, nesmiřitelnost a násilí, které byly od počátku až dodnes jedním z hlavních průvodních znaků tohoto hnutí, už mezi dnešní, převážně konzumně založenou mládeží, „nefrčí“.

Jan Janula

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *