Shakespeare a reality shows

Jak obohacující je se dívat se v televizi na hokej nebo fotbal? Sport, stejně jako reality shows, oslovuje u diváků základní pudy. Kritizovat, že reality shows nemají inteligentní obsah, je čistý předsudek, protože nikdo totéž neočekává od většiny typických televizních pořadů.

A poukazovat na to, že reality shows se vyžívají ze sexuálních pudů, to je puritánství, které neodpovídá místní kultuře. Český národ je sexuálně snad jedním z nejliberálnějších národů na této planetě. Nahota není tabu. Kde jinde na světě může muž močit na veřejném záchodku a při tom hned vedle něho myje podlahu uklízečka?

To, co činí reality shows špatnými, není to, že “hvězdy”, vystupující v těchto pořadech užívají vulgárního jazyka (to děláme v každodenním životě všichni a děti znají vulgární jazyk ze školy od velmi útlého věku). Reklama využívá a zneužívá sexuálních narážek. Jen se podívejte do kiosku s časopisy a uvidíte, kolik časopisů prodává na titulní straně ženy v sexuálních pózách. Nejprodávanější deník v České republice, Blesk, a jeho nopodobeniny

tisknou každý den fotografie téměř nahých anebo nahých žen. A to jsou noviny, které si může koupit každé malé dítě, jsou levné a prodávají se na každém rohu. A samozřejmě si to děti ani kupovat nemusejí – každý český kluk či holka najdou ty nahé ženy ve vulgárních pozicích v bulvárních novinách, které si kupují jejich rodiče.

Nikdy nezapomenu na onen večer před mnoha lety, kdy jsem byl v obývacím pokoji s matkou mého partnera a s naším tehdy osmiletým synovcem Filipem a na televizní obrazovce začalo Počasíčko. V tomto “meteorologickém” pořadu televize Nova se vysílaly záběry úplně nahé ženy či muže, kteří se oblékali, podle toho, jaké mělo být následujícího dne počasí. První záběr kamery, poté, co “model” či “modelka” vstoupili na scénu, byl záběr na jejich genitálie. Byl jsem mlčky velmi nervózní, že to chlapec uvidí. Ale jak Počasíčko pokračovalo, má tchýně prostě jen řekla: “Zase bude zima!” a vůbec se nijak neznepokojovala tím, že malý chlapec vidí nahé dospělé. Absolutně jí nenapadlo, že by to nějak mohlo poškodit psychiku dítěte.

Jindy mě tchyně s manželem, se svým druhým synem, jeho manželkou, její starou matkou a Filipem pozvali na pláž. Já jsem měl na sobě dlouhé kraťasy, v typickém brazilském surfařském stylu, většina z nich však byla nahá. Bylo pro mě tak nepříjemné sedět hned vedle pětasedmdesátileté paní s odhaleným rozkrokem a prsy! A ona si chtěla se mnou povídat, takže jsem se na ni musel pořád dívat. U téže říční pláže bylo mnoho takových výletníků, někteří byli nazí a jiní ne.

Samozřejmě, že všechno, co slyšíme a vidíme, nás může ovlivnit. Až na to, že lidské bytosti mají svůj vlastní filtr, a ani malé dítě si nemyslí, že dokáže létat, protože to umí Superman. Chlapci neskáčou z budov jen proto, že Bruce Willis to dělá v různých akčních filmech. Ano, dvě americké děti skončily s vážnými popáleninami, protože napodobovaly kreslený film Beavis and Butthead, ale další miliony amerických dětí nic takového neudělaly. V případě morálních hodnot si lidé tvoří vlastní morální hodnoty z různých zdrojů a je samozřejmě pravda, že i reklamy ovliňují hodnotový systém lidí.

“Reality shows” jsou jen rozšířením televizních game shows. Soutěžící, namísto aby se hodnotily jejich triviální, “encyklopedické” znalosti, aplikují jiné, sociální, možná machiaveliánské – schopnosti a soupeří spolu silou vůle. Všechno zde je uměle nastaveno pro kameru a pro vysokou sledovanost.

K těmto pořadům nás také přitahuje určitá míra napětí. Konec není předem napsaný, i když situace jsou zjevně vytvořeny tak, aby spěly k určitému, předem předpokládanému cíli. A protože v těchto pořadech vystupují “skuteční” lidé, jsme schopni se s nimi více identifikovat.

Reality shows jsou populární proto, že se lidem líbí, že mohou vstoupit do soukromí jiných lidí. Jste svědky světa průměrných lidí, kteří jsou hozeni do obtížných situací.

Tak jaký je rozdíl mezi tím, co vidíme v “reality show” a ve filmu, který je fikcí? Jen to, že v “reality show” vidíme na obrazovce neprofesionály. I když si přečtu hru od Shakespeara, co z toho budu mít? Složitý jazyk? Hamletovy existenční otázky, které mají velmi málo co společného s dnešní realitou? Proč je vysokou kulturou sledovat operu? Lidi, kteří zpívají italsky o lásce, nenávisti, vraždění, zradě a dalších rysech, které jsou součástí “reality show”?

Když se kritizuje, že některé ty “reality shows” nabízely odměnou za splněný úkol alkohol, kritikové nemohou mínit vážně, že to povede k špatnému příkladu pro malé Čechy! Konec konců, skutečným nebezpečím je pro ně, když vidí své otce nebo starší bratry, jak přicházejí domů opilí – a to je trvalou součástí místní skutečnosti. Češi se často vytahují, kolik že to vypili piv či tvrdého alkoholu. Českým matkám moc nevadí, že se jejich děti opíjejí. Je docela běžné slyšet místní lidi, jak se vychloubají, jak se o předchozím víkendu opili, smějí se tomu, vzpomínají na kocovinu z předchozího dne.

Z pozornějšího úhlu pohledu nám reality shows mohou nabídnout i určitý vzdělávací obsah. Reality shows ukazují mikrokosmus lidských interakcí. Poskytují exemplární příklady základních lidských pudů a vzorců chování. Reality shows umisťují mnoho lidí do situací, v nichž si musejí vybrat mezi tím, co je správné a co je špatné. Můžeme se poučit ze svého úspěchu, když zvolí správnou věc, a z jejich selhání, když ne. Protože to jsou průměrní lidé a ne celebrity či milionáři, pro diváky je lehké se s nimi ztotožnit.

Reality shows existují i proto, aby ukázaly nejhorší lidské vlastnosti. No a co? Neměly by to děti vidět? Mají si myslet, že je svět férový a krásný? A co videohry? Téměř každé moderní dítě, nemluvě o dospělých, má až drogovou závislost na videohrách. A v nich se většinou vraždí nepřátelé. Znamená to snad, že děti pak budou vraždit i ve skutečném životě?

Reality shows jsou jen levnou zábavou. Není na nic nic zločinného. Nejsou “nebezpečím pro naše děti”.