Tělesné vlastnosti českého lidu

Český lid ovšem nejeví jednotného složení, nýbrž místní odchylky, a to některými směry dosti dalekosáhlé.


VÁHA MOZKU

Badatelé, kteří se touto otázkou zabývali, došli k výsledku, že mají Čechové velký objem lebky, a tudíž poměrně těžký mozek. V tabulce, kterou WECKLER o objemu lebky různých plemen a národů sestavil, stojí Čechové na prvním místě a francouzští anthropologové HOVELAQUE a HERVÉ poznamenávají při popisu Čechů: „Jich lebka jest objemná; Čechové se pokládají za nejpodnikavější a nejhouževnatější ze všech Slovanů.“ Gen. štábní lékař Dr. WEISBACH stanovil na větším počtu mrtvol rakouských a uherských vojínů váhu mozku, a to jednak mozku celého, jednak váhu jednotlivých částí, zvláště váhu velkého mozku, jemuž se připisuje největší význam pro duševní činnost člověka. Přitom nalezl tuto stupnici průměrné váhy mozkové: Češi 1368,3 g, Rumuni 1326,6 g, Maďaři 1322,8 g, Rusíni 1320,6 g, Poláci 1320,6 g, Němci 1314,5 g, Slováci 1310,7 g, Jihoslované 1305,1 g, Italové 1301,4 g. – Vidíme, že Čechové stojí na místě prvním co do váhy celého mozku; i když k nim připočteme Slováky, sníží se sice číslice na 1350,7 g, ale jich přední místo se nezmění. Aniž chceme přeceňovati význam váhy mozkové pro inteligenci, přece dlužno uznati, že ústroj, který slouží duševní činnosti, jest u Čechů přiměřeně vyvinut, jak se shoduje s vysokými schopnostmi a duševními vlastnostmi českého lidu.


VOJENSKÁ ZDATNOST

Vojenská zdatnost zakládá se na řadě tělesných předností, závisí alespoň na nemalém vzrůstu, přiměřené stavbě a síle tělesné, hlavně pak na bezvadnosti a zdraví těla, avšak vedle toho na určitých vlastnostech duševních, sebevědomí, srdnatosti, neohroženosti a stálé pohotovosti, má-li vojsko býti způsobilé k tomu, by provedlo úmysl vojevůdcův. Z lidu takých vlastností vycházejí pak také schopní vojevůdcové. Tělesně zdatní vojínové konají pak svou vojenskou povinnost – jak vysvětlitelno – s řidčími poruchami. Ze zdravotněstatistických zpráv c. k. ministerstva války za léta 1901–1910 plyne na př., že z 1000 českých vojínů (z Čech, Moravy a ze Slovenska) bylo jich průměrně ročně 685 nuceno podrobiti se lékařské prohlídce, kdežto z celkového stavu se tak stalo 731 mužům. Jen 328 (z celkového stavu 349) z 1000 musilo býti odevzdáno do nemocnice a denní stav nemocných byl mezi Čechy jen 33 z 1000 (jinak 35,5). Všimneme-li si pak druhů chorob, vidíme z úředních zpráv, že se nemoci, jež ohrožují vojenskou zdatnost, vyskytují mezi Čechy poměrně menším počtem. Zvláště onemocnělo v uvedeném desetiletí tuberkulosou plic z Čechů jen 1,25 ‰ (proti 1,30 ‰), tuberkulosou žláz atd. jen 1,46 ‰ (proti 2,47 ‰), nemocemi venerickými jen 43,88 ‰ (proti 57,47 ‰ celkového stavu). To vše svědčí o zdatnosti českého mužstva. Že Čechové skutečně byli vždy udatnými vojíny a že vždy, kdykoliv bylo nutno, svou krev obětovali, o tom podávají staré kroniky a dějiny naší vlasti četné doklady. Abych však uvedl alespoň jeden statistický doklad o zdatnosti českých vojínů, připomínám, že se převážně české pluky č. 8, 21, 54 a 74 udatně zúčastnily r. 1878 zabrání Bosny a Hercegoviny a že přitom podle úředních zpráv před nepřítelem (tudíž vyjma onemocnění) utrpěly 45,4 ‰ ztrát (proti 31,9 ‰ ztrát celkových) a to smrtí 10,6 ‰ (proti 5,8 ‰) a poraněním 36,8 ‰ (proti 31,5 ‰ celkové ztráty u c. k. pěších pluků). Podle toho konaly české pluky nehledě na své ztráty úkoly jim svěřené vzorně a obětavě.


TĚLESNÁ KRÁSA

Již r. 1595 poznamenává vlašský jezuita GIOVANNI BOTERO, zvaný BENSIUS, při popisu české říše, že Čechové jsou postav vysokých, jak muži, tak ženy, a pěkného vlídného vzhledu u srovnání s jinými národy. A že lid český jest lidem hezkým, nejen v tom smyslu, že se mezi ním vyskytují četní jednotlivci, zvláště ženského pohlaví, jež možno nazvati hezkými nebo krásnými, ale že lid všeobecně průměrně jest hezkých tváří a statných postav, jest známo, cizinci, kteří k nám zavítali, často potvrzeno a každému zřejmo, kdo zná také cizinu. Jedeme-li ze severu na jih a všímáme-li si přitom obecného lidu, nikoliv cizinců v městech dlících nebo usazených, umíme překročujíce hranice českého území oceniti švarné postavy hezkých našich dívek kulatých neb oválných tváří s růžovými lícemi a s živým okem, když jsme jinde seznali ony hubené figury podlouhlých tváří s mizejícím obočím nad mdlým okem anebo ty hranaté postavy s dlouhým obličejem na tlustém nebo vydutém krku. Je zajisté význačné, že STRATZ do svého známého díla o kráse ženského těla pojal několik podobizen Češek, ale nikdy k tomu účelu, aby na nich znázornil nějakou vrozenou vadu.


SCHOPNOST REGENERAČNÍ

Každý národ trpí určitými ztrátami, některými občas, jinými neustále. Ztráty válkou způsobené, třebas jsou těžké, vyskytují se jen občas a nahrazují se – jak známo – dosti rychle. Zuřící epidemie mohou však působiti ztráty stálé a citelné, které se projevují nejen zmenšením počtu obyvatel, nýbrž též podvrácením jeho zdraví a zeslabením jeho pracovní síly. Český národ jest bohudíky pro svou vyspělost a své porozumění zdravotnickým zásadám, jakož i pro výhodné vlastnosti svého domova od zhoubných epidemií – nejsou-li zaneseny zvenčí – ochráněn. Ale jsou ještě jiné ztráty, kterými národy na své krvi trpí, to jsou ztráty z vystěhovalectví, ať již směřuje za oceán, anebo pouze do bližších krajin, a ať již jest zaviněno dočasnými nepříznivými hospodářskými poměry anebo hospodářskou nebo politickou správou rozhodujících činitelů lidu neuspokojující. Český venkovský lid dává se pak namnoze zlákati vyhlídkami na lepší život do velkých měst, především do Vídně a do jistých německých průmyslových okresů, kde se ovšem zakrátko přizpůsobí tamním poměrům. Tyto ztráty na stavu národním musí býti nahrazeny, nemá-li se národ pozvolna zmenšovati a hynouti. Záleží pak na jeho omlazovací čili regenerační síle, jak dokonale tento úkol koná. Prostě řečeno, jest potřebí dostatečného dorostu, který zajišťuje životní sílu národa v budoucnosti. Zákonitě uznaná, s hlediska mravnostního, jakož i se stanoviska zdravotního a národohospodářského nejprospěšnější cesta k zajištění dostatečného dorostu je sňatek. Ovšem vcházeti ve sňatek nestačí, je také třeba, aby byl sňatek uzavřen v určitém stáří a aby byl uskutečněn účel sňatků, totiž dosažení potomstva. To jsou předpoklady pro žádoucí regeneraci národa. …jinak však ukazují uvedené číslice, že regenerační síla lidu v ryze českých okresích jest mocnější než v okresích německých a že byl předčasný jásot, který byl před několika lety vyvolán v německých kruzích tvrzení německého profesora RAUCHBERGA, že totiž nadále lze čekati rychlejší klesání početní síly českého národa.

Antropolog Jindřich Matiegka (1862–1941) byl rektorem Univerzity Karlovy, spoluautorem Ottova slovníku naučného a podílel se mj. na zkoumání ostatků svatého Václava. Jeho pojednání Tělesné vlastnosti českého lidu vydal v roce 1920 Josef Vilímek.