Umění titulku aneb o tom, jak může být žurnalistika účinným terorismem

Profesor Jeff Green na newyorské univerzitě, který byl slavným komentátorem na ABC TV News, často opakoval, že média jsou nejen čtvrtou, ale i pátou mocí v demokracii. Pátou? Ano, protože jako čtvrtá moc je tisk schopen zabránit zneužívání moci ze strany úřadů, politiků atd. Zkrátka jde o kontrolu výkonné a zákonodárné moci. Všichni novináři jsme však také Dr. Jeckyll a pan Hyde, říkal pan profesor. Můžeme se stát pátou silou demokracie, která má reálnou moc ji zničit.

A celá ta moc, učil, se soustředí více v názvu článku nebo v titulku zprávy v rádiu či televizi, než v samotném obsahu textu. Terorismus, poznamenal, je nejnebezpečnější existující zbraní a novináři se mohou proměnit na „teroristy“, vysvětlil, protože mohou házet „bomby“ na důvěryhodnost lidí. I když později, v případě chyby, dojde k nápravě s omluvným textem, škoda zůstane navždy. Umění ničení je v titulku, zdůraznil. Většina lidí totiž celý článek nečte. Během dne procházíme desítkami titulků a rozhodneme se kliknout a přečíst si celý článek pouze v případě, že je to předmětem našeho zvláštního zájmu. Obecně chceme jen vědět, co se kde děje a to většině lidí stačí zjistit prostřednictvím titulku, maximálně perexu.

Rozdíl mezi seriózní žurnalistikou a bulvárem je většinou patrný v kontrastu mezi tím, co je psáno v nadpisu článku ve vztahu k jeho obsahu. Bulvární noviny někdy publikují do očí bijící lži o celebritách, vytvořené v hlavách řídícího týmu, jejich nejpoužívanější trik je nabídnout atraktivní titulek, který zvýší zájem o přečtení celého článku. Pak se však snadno stane, že obsah článku neodpovídá tomu, co říká nadpis. „Gottová pracuje jako servírka“ vede čtenáře například k tomu, že si mylně myslí, že Ivana je ta dotyčná Gottová, což způsobuje zvědavost, protože zdědila od Karla Gotta spoustu peněz, a proč má tedy potřebu pracovat jako servírka? Pokud však čtenář článek přečte, zjistí, že nejde o Ivanu, ale o Dominiku, starší dceru. Čtenář je v zásadě podveden.

Ale seriózní noviny to povětšinou nedělají. Nebo by to neměly dělat. Pokud se tak stane, je to spíše souhra náhod, někdy je to ovšem úmyslné. Za náhodu můžeme považovat situaci, kdy v důsledku obrovského množství práce, které deník vyžaduje, editor, který má na starost vytváření titulků článků (zřídka to dělá přímo autor textu), to z nepozornosti a stresu udělá chybně či nepřesně.

Když jsem před několika týdny četl, že: „Politik, co chtěl být primátorem, se nechal pozvat za 87 tisíc na zájezd“, podle titulku ze SeznamZpráv, cítil jsem se zpočátku zklamán. Perex, který je pod titulkem úvodním textem v každém zpravodajském článku, pak doplnil, že: „Fotbalová asociace zaplatila v roce 2016 letenky, ubytování a lístky na fotbal současnému poslanci Patriku Nacherovi.“ Jeho obraz „dobrého chlapce“, velmi energického politika, který pracuje více než většina jeho kolegů, byl poskvrněn tímto nadpisem. Kdyby ne kvůli tomu, že ho znám pár desetiletí, zůstal by ve mně dojem, jakýže je to doslova kretén! Cestovat na nějakou akci placenou Fotbalovou asociací České republiky (FAČR).

Počkejte chvilku, pomyslel jsem si. V roce 2016 nebyl členem parlamentu, nebyl primátorem, ani radním, dokonce nebyl ani v grantové sportovní komisi rozdělující peníze, neměl nic, co by mohl nabídnout fotbalové asociaci. Co přesně mohli po něm chtít a co skutečně udělal, aby jim pomohl? To jsou otázky, které by si seriózní novinář měl položit, než vypustí takový drsný titulek. Na rozdíl od čtenářů jsem měl možnost ponořit se hlouběji do tohoto příběhu, protože jsem mohl Nacherovi zavolat a konfrontovat ho s detaily. Právě v detailech je totiž ukryt ďábel. Dotyčný článek je velmi dlouhý a celkem nudný, proto jej většina lidí nečetla až do konce. A tak jim zůstaly matoucí informace, že Nacher jednal zkorumpovaným způsobem, když jako jediný široko daleko přijal nabídku na zmíněnou cestu. Koneckonců, proč by byl přímo jmenován v titulku článku, kdyby se ničeho nedopustil? Titulky zpráv jsou o lidech, kteří udělali něco špatného.

Skutečnost, že jeho jméno bylo v titulku, působí jako bomba vyhozená před jeho tvář. Jeho obraz je navždy poškozen, protože tisíce čtenářů, kteří viděli ten titulek, mají jasno. O další detaily se nezajímají. Až se zase Nacher objeví v televizi nebo jinde, někteří z nich se na něj budou dívat skrz prsty a vzpomenou si na spektakulární titulek – no jo, to je ten zkorumpovaný politik. Skvrny na vlastním jméně nelze snadno odstranit. Pro politika nebo umělce, kterým záleží na svém obrazu a reputaci, může být tento druh teroristické žurnalistiky smrtící.

Nacher se stal známým díky své průkopnické a odvážné válce proti bankovním poplatkům. Po desetiletí naléhání nakonec banky poplatky opravdu snížily, jakkoliv tomu významně pomohla zvyšující se konkurence. Nacher je pravičák, ale zároveň se v této oblasti ukázal jako aktivní občan (téměř by se dalo říci aktivista). Pamatuji si, že si vždy úzkostlivě hlídal svou reputaci. Nebál se jít do konfliktu, ale vždy to mělo nějakou úroveň. Žádná trestní oznámení, žádné žaloby. Možná zůstal stále stejně naivní, jako když byl mimo politiku, ale evidentně nečekal, že se stane cílem torpédování a manipulace. Z tohoto důvodu dokonce i prohlásil, že uvažuje o opuštění politiky. Tvrdil, že mu to nestojí za to, protože se snažil vždy jednat korektně.

Reportérce SeznamZprávy odpověděl ihned, bez vytáček, bez různých úkroků, oddalování komunikace, zatloukání, bez použití ochrany tiskového tajemníka či známé finty, jak získat čas – zasláním otázek mailem, což by mu mohlo poskytnout čas na bezpečné utváření odpovědí. Naopak, redaktorce ochotně a velmi otevřeně odpovídal, dokonce ji aktivně volal zpět. Jako jediný si údajně část nákladů hradil, ale redaktorce sdělil, že pokud nenajde potvrzení o tomto zaplacení, nechť o tom nepíše, aby se to nakonec neobrátilo proti němu, že se chlubí něčím, co nemůže dokázat. A přesně tohle se paradoxně stalo. Ba dokonce ještě hůře. Článek neobsahoval ani základní souvislosti celé akce Euro 2016, kdo všechno na fotbal jel, jaké měl ve své době postavení a vliv apod.

Seznam tradičně píše a podrobně sleduje premiéra Andreje Babiše. Je to jejich povinnost, protože žurnalistika je jednou z nejdůležitějších zbraní proti zneužívání moci. Kdokoliv je u moci musí počítat s tím, že média budou kolem něho kroužit jako hlídací psi. Bez ohledu na to se ale může někdy stát, že tráví čas i hledáním kouře a křičí „požár“ dřív, než ho vlastně vidí. Jako někdo, kdo řídil 15 časopisů a dva deníky, mohu potvrdit, že si novináři častěji, než je to zdravé, vytváří své vlastní terče. Zdá se, že Nacher se, z nějakého pro mě neznámého důvodu, tentokrát stal takovým terčem. Možná právě proto, že je v Poslanecké sněmovně za Babišovo hnutí. V textu jsem nenašel nic, co by poukazovalo na nějaké provinění.

V článku se naopak vůbec nepoukázalo na to, že Nacher v té době nebyl ve vysoké politice, nebyl poslancem, nebyl v exekutivní pozici ve vedení města a neexistuje tedy nic, co by mohlo ukazovat na jeho střet zájmů. Nacher vysvětlil, že na této cestě bylo několik set pozvaných hostů, akce se týkala magistrátu hlavního města Prahy a on nepatřil mezi VIP hosty (ministři, poslanci, senátoři, primátoři, hejtmani, starostové, radní apod.). Jen jeden z velmi dlouhého seznamu. Proč redaktorka například nezveřejnila všechny zvané hosty, tedy zejména jména těch, kteří v té době měli rozhodně významnější postavení? Proč se redakce se stejnou intenzitou nevěnovala i ostatním politikům, a to přímo úměrně jejich tehdejšímu postavení? V tomto porovnání by musela každému z nich věnovat aspoň tři samostatné články, aby to bylo souměrné k prostoru, který si vysloužil Nacher.

SeznamZprávy tak zcela rezignovaly na zkoumání ostatních jmen. Nemůže mě to nechat v klidu, když se tu jedná o selektivní žurnalistiku, která útočí jen na ty, které reportér nebo samotné médium nemají rádi.

Kdybych byl Profesor Jeff Green, dal bych reportérce čtyři mínus. Napsala slabý text, bez skutečné pointy, bez skutečného obvinění. Proč byl Nacher pozván, v čem měl být ovlivněn? Proč si řadový zastupitel a předseda školského výboru vlastně vysloužil publikaci samostatného článku? Odpovědi na tyto otázky mohou odhalit buď špatnou žurnalistiku, nebo nečisté úmysly manipulativní selekcí.

Politici a novináři pocházejí z podobného mentálního prostoru. Chtějí ovlivnit společnost. Novináři však mají také moc přímo ovlivňovat politiky samotné, aniž by museli projít delší cestou pří oslovování voličů a ucházení se o jejich přízeň. A stejně jako existují zkorumpovaní politici, existují i zkorumpovaní novináři.

Protože všichni jsou jen lidé. A někteří žízní po moci, po vlivu. Poškození, které může být způsobeno stigmatizací něčího obrazu, je nejúčinnějším typem destruktivní zbraně, která je v rukou kohokoli s platformou, jako je Seznam, který čte miliony lidí. Základními pilíři jakéhokoliv novinářského článku jsou otázky „co, kdo, kdy, kde, jak a proč“. Paní redaktorka, která článek o Nacherovi napsala, na tyto otázky neodpověděla. Místo toho nám nabídla chaotickou menu křehkých předpokladů bez skutečné pevnosti.

Stejně jako „teroristka“, prostě hodila bombu nad hlavu někoho, kdo se nemohl adekvátně bránit.

FABIANO GOLGO

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *