V lágru se nevzdal. Začal kopat tunel na svobodu …

Tomuto chlapci je čtrnáct let. Jmenuje se Levko. A Sověti ho v roce 1950 odsoudili na deset let do gulagu na poloostrov Konvejer. Ztrestali ho za to, že chtěl za tátou, tomu se podařilo utéci ze SSSR na Západ. A taky ho chytli s protikomunistickým letákem. V lágru se nevzdal. Začal kopat tunel na svobodu … Do šest a půl metrů dlouhého tunelu pod dráty se spustil 18. července 1951.

Všechno měl připravené. Do lágru kvůli takovým mladistvým docházela učitelka a ta mu tajně propašovala mapu a kompas, aby věděl, kudy kam. Kromě toho mu zajistila drobné peníze a civilní oblečení. Starý válečný veterán ho zase převezl lodičkou na pevninu. Skutečně se mu podařilo
uprchnout, v noci šel, přes den spal.

Takto unikal celých 230 km, než ho náhodná hlídka zajala. Putoval znovu za mříže trestaneckého tábora s deseti lety navrch. Po roce se vzbouřil.

Vypuklo vězeňské povstání. Bachaři do bezbranných zbídačelých lidí davu stříleli jak šílení, zavraždili přes třista z nich, stovky vězňů zranili, a jeden z nich byl i Levko. Za povstání soud poslal jeho přátele na šibenici, Levko unikl trestu smrti jen proto, ze v SSSR zrovna v té chvíli na dva tři roky zrušili trest smrti pro mladistvé. Dostal dalších deset let nucených prací se zpřísněným režimem a jeden rok přísného vězení – menší příděly jídla, tvrdé lože…

V táboře se seznámil s jedním starým Ukrajincem, který nádherně zpíval a dal dohromady malý vězeňský sbor. A Levko se zamiloval do hudby. Dlouhé strastiplné peripetie jeho osvobození, útěku přes hranice, života mezi dělníky pro teď přeskočím.

Levko dodnes žije jako vážený svobodný občan Slovenska. Je spisovatelem, skladatelem a dirigentem. A dne 17. listopadu 2020 v přímém přenosu ČT a slovenské televize RTVS přijme v Národním divadle Cenu Paměti národa. 

Miroslav Kroupka