Vstali noví kádrováci
Před pár týdny vešlo ve známost, že v České republice vznikla – vedle stávajícího Syndikátu novinářů – další organizace lidí pera a mikrofonu. Jde o Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI). IPI je mezinárodní organizace sdružující pracovníky médií, novináře a komentátory. Podle svého vlastního sebehodnocení se považuje za skvadru elitní. Jejím hlavním cílem je údajně obrana svobody slova a novinářů při jejich práci i podpora nezávislých médií.
„Je důležité, aby u nás fungovala reprezentativní organizace, která má autoritu opírající se o významné domácí mediální osobnosti i o mezinárodní prestiž. Chceme bránit svobodu tisku a budeme se vyjadřovat k situacím, kdy je tato svoboda omezována nebo porušována,“ uvedl předseda české pobočky Michal Klíma.
Zakladateli organizace jsou kromě Klímy novináři Veronika Sedláčková, Robert Břešťan, Robert Čásenský a také Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který je kolektivním členem.
Členy Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu mohou být podle Klímy pouze lidé, kteří se nepodílejí, ani se v minulosti nepodíleli na potlačování svobody slova, zkreslování informací, kumulaci politické, mediální a ekonomické moci, nebo kteří brání svobodnému vyjadřování názorů.
Kdo tedy členem IPI být může? Podle jeho stanov to jsou „šéfredaktoři, vedoucí pracovníci redakcí a mediálních společností včetně bývalých, významní a respektovaní novináři, další osobnosti působící v médiích těšící se všeobecnému respektu“. U toho je dobré se zastavit. Kdo je podle IPI „významný a respektovaný novinář,“ ba dokonce „osobnost těšící se všeobecnému respektu“? Kdo posoudí, zváží či změří množství respektu, jemuž se ten či onen novinář těší? A patří mezi „vedoucí pracovníky mediálních společností“ třeba také manažeři a přední novináři například z koncernu MAFRA, vydávajícího například Lidové noviny a deník MF Dnes, nebo společnosti FUTURA, která je vydavatelem Haló novin? A pokud nepatří, pak tedy proč, čím se provinili, v čem jsou horší než jiní „vedoucí pracovníci“?
Není nad nezávislost
Lidé v IPI, podle Klímových slov, „sdílejí společnou oddanost kvalitní a nezávislé žurnalistice.“ To tedy znamená, že nečlenové IPI tuto oddanost nesdílejí? Mimochodem, jak se měří „kvalita žurnalistiky“? O nezávislosti ani nemluvme. Miroslav Macek kdysi trefně říkal, že neexistuje nezávislost, je jen závislost, o níž nevíme, na kom nebo na čem je. Dodejme, že každá taková organizace – včetně IPI – je nepochybně závislá přinejmenším na těch, kdo její činnost platí. Proto stojí za to podívat se na IPI z tohoto úhlu.