Zlaté české ruce?

Jak se ozývá nejnovější kritika proti korupci v České republice, je možná vhodné analyzovat její kořeny, její motivaci a možná řešení. Korupce v České republice je důsledkem mnoha faktorů, například lidé zastávají vzdorný postoj vůči “systému” (jednají na základě osobních vazeb a přátelství a nikoliv na základě zákona, jsou odcizeni veřejné sféře, protože si o ní myslí jen to nejhorší), nevěří v Boha, tak z něho nemají strach, neexistuje žádný tradiční morální kód, občanská společnost je slabá, slabé jsou i státní instituce, lidé nemají pro svou práci pro zaměstnavatele žádné pobídky (špatně jsou placeni), málokterý zaměstnanec či státní úředník nese za své činy odpovědnost. Jak proti tomu bojovat?

Je třeba zjednodušit vládní programy a procedury, odstranit byrokratické strážce “vstupu do systému”, omezit počet neustále vyžadovaných razítek, minimalizovat byrokratické rozhodování, deregulovat, vytvořit jednoduché předpisy, poskytnout jim širokou publicitu, demystifikovat vládu, poskytnout širokou publicitu občanským právům, zveřejňovat procedury, odosobnit vládu, omezit nutnost osobního styku mezi občanem a byrokraty, způsobit, aby se státní úředníci museli ze své práce víc zodpovídat, zintenzivnit kontrolu nadřízených nad zaměstnavateli, zavést namátkové hodnocení práce byrokratů, zveřejňovat náklady byrokratických operací, monitorovat majetek a příjem státních činitelů, minimalizovat vládní byrokratický vliv na podnikatelskou činnost, zavést etická pravidla pro státní úředníky, vyplácet platy, z nichž by se dalo žít, odměňovat slušné chování. Je to tvrdé, ale takhle se situace v institucích dá napravit.

Česká republika však není z hlediska korupce, zdaleka nejhorším případem. Zdá se, že země v Africe, v Jižní Americe a severní slovanské země jsou na tom z hlediska korupce daleko hůře.

V České republice je nejběžnější drobná korupce, týkající se menších peněžních částek. Zdá se, že je tento druh korupce tak silně rozšířen mezi obyčejnými občany, že lze usoudit, že je to součástí národního kulturního dědictví.

Ovšem, lze říci, že je korupce jako taková přirozeným lidským rysem. Je fakt, že v některých společnostech vládne korupce méně – buď proto, že se lidé bojí trestu, anebo proto, že niterně chápou, co je morálka.

Češi, zdá se mi, jsou jedním z mnoha národů, který není členem tohoto výlučného klubu.

Potlačování sobeckých pudů – to je něco, o čem naši předci zjistili, že jim to umožňuje lepší soužití s druhými.

Bude zřejmě trvat léta, než přestane existovat tolerance Čechů vůči korupci a úplatkářství. Potíž je, že všichni zastávají cynický názor, že má-li člověk možnost brát úplatky, proč by to nedělal? Je to přece součástí normální lidské slabosti, tak co bychom se tím měli zabývat? Jestliže si většina lidí myslí, že je zapotřebí podmazat úředníka dvěma tisíci, aby zpracoval nějaké byrokratické dokumenty rychleji, tak proč ne?

I když kradou kuchaři maso a nosí si ho z práce domů, a úředníci papír z práce pro děti do školy, nebo telefonují soukromě na účet zaměstnavatele, je to všechno známkou všeobecného přesvědčení, že tyhle krádeže vlastně vůbec nejsou morálně špatné. No, morálně… Češi se stavějí k morálnímu kodexu nesmírně utilitářsky a prakticky. Češi zažili mnohokrát zklamání, co se týče nadřízených (to je hlavní důvod jejich cynismu a skepse), a proto korupci tolerují. Jestliže není ve společnosti přesvědčení, že existuje určitá vyšší pravda, která vede k jisté morálce a že bez pochopení těchto zásadních věcí jsou společnost i její členové poškozováni, korupce vládne bez omezení. Čeští státní úředníci a taxíkáři nemají důvodu, proč by se měli chovat slušně.

Sdělovací prostředky, rodiče a učitelé mají nudnou povinnost – přesvědčovat společnost, že je rozumné a efektivní chovat se poctivě. Jenže co dělat, když ani sdělovací prostředky, rodiče a učitelé o tom sami nejsou vnitřně přesvědčeni?

Občané – docela právem – usuzují, že nemá cenu se vůbec snažit jednat s vládou prostřednictvím oficiálních politický a byrokratických kanálů, anebo že i v případě, že jsou tyto kanály stále ještě do určité míry funkční, ostatní je jsou schopni efektivně zneutralizovat úplatkářstvím a protekcí. Také se lidé často bojí vůbec úřady nebo instituce o něco požádat, protože mají dojem, že bez protekce a bez úplatků vstupují v nerovný boj – a ani si neškrtnou.

Korupce vyvolává zásadní otázky ohledně vztahů a hranic mezi veřejným a soukromým zájmem. Z hlediska občana způsobuje korupce, že se oficiální procedury stávají nevypočitatelnými, pomalými, nákladnými – a jejich výsledek je náhodný pro všechny ty lidi, kteří nemohou anebo nechtějí zaplatit úplatek. Úplatkářství znamená, že státní úředníci slouží soukromým zájmům, nikoliv svému politickému vedení, široce rozšířené vydírání prostřednictvím úplatků znamená, že slouží byrokrati jen svým vlastním zájmům.

Korupce může mít nejrůznější formy, od obyčejných úplatků a drobného zneužívání moci až k hromadění osobního bohatství prostřednictvím zpronevěry anebo prostřednictvím jiných nečestných prostředků.

Mezinárodním multinacionálním firmám umožňuje úplatkářství získat zakázky (například pro vojenské zařízení) anebo ústupky, které by jinak nezískaly, anebo podnikat za výhodnějších podmínek. Každoročně platí západní podniky obrovské množství financí prostřednictvím úplatků ve snaze získat přátele, vliv a zakázky. Podle konzervativních odhadů dosahují tyto úplatky asi 80 miliard dolarů ročně – je to přibližně tatáž částka, jaké je podle odhadů OSN zapotřebí k odstranění světové chudoby.

Takové úplatkářství je zjevně široce rozšířené, ale je obtížné ho odhalit. Mnoho západních podniků si nešpiní vlastní ruce, ale namísto toho platí místní zprostředkovatele, kteří obdrží “honorář za úspěch”, pokud je smlouva úspěšně uzavřena. Úplatkářství je také stále nenápadnější. Často nabývá formy pololegálních honorářů nebo “komisionálních poplatků” anebo záměrně zvýšených cen. Ve smlouvách, které garantují vývozní úvěrové agentury. jsou takové honoráře zahrnuty do nákladů a jsou součástí celkové hodnoty kontraktu, zaručeného vývozní úvěrovou agenturou.

Korupce je vážným problémem pro státní úřady i pro občany, protože v jejím důsledku jsou služby dražší, korupce ochromuje rozvoj a zkresluje demokratické procesy a racionální rozhodování. Množství peněz, proplýtvaných na korupci, které by mělo namísto toho plynout do veřejných služeb, je značně velké. Organizace Transparency International odhaduje, že se na korupci vyplýtvá až pět procent všech státních výdajů.

Bohužel, korupce škodí v první řadě chudým lidem, ať už je to ve Velké Británii, v Africe anebo v Asii. Právě chudí lidé jsou prostřednictvím korupce vytlačováni z rozhodovacích procesů a zatlačováni na politický okraj v situacích, kde je možno si za peníze koupit politický vliv. Prohrávají chudí, jestliže plynou peníze, které by měly být investovány do zlepšování služeb anebo základní životní úrovně, do velkých, nákladných projektů s lukrativním potenciálem pro “komisionelní poplatky”. Právě chudí nakonec financují úplatky za základní služby – anebo o ně přicházejí, protože si sami úplatky nemohou dovolit. Když zaplatí zkorumpovaný podnikatel úplatek, přičlení jeho hodnotu ke své faktuře. Jeho elektrárna či zavlažovací projekt bude stát víc a obyčejní lidé – ti, kteří kupují elektřinu nebo vodu – zaplatí náklady tohoto úplatku.

Úplatky jsou příčinou mnohého zla. Zkreslují rozhodování ve prospěch projektů, z nichž má prospěch jen několik málo osob namísto většiny. Také zvyšují zadluženost, jsou prospěšné firmě, nikoliv zemi, vyhýbají se místním demokratickým procesům, poškozují etickou tká%n společnosti, obcházejí zákony. Úplatky zvyšují náklady projektů. Když jsou tyto projekty financovány penězi, vypůjčenými ze zahraničí, úplatkářství zvyšuje zahraniční zadluženost dané země. Obyčejní lidé za to platí škrty ve výdajích na zdravotnictví, na školství a na veřejné služby. Často musejí také platit tím, že nesou břemeno dlouhodobých projektů, které jim nepřinášejí žádný prospěch a které si nikdy nevyžádaly.

Nechvalně známým příkladem je společnost Westinghouse Electric. Začátkem devadesátých let získal Westinghouse kontrakt na výstavbu jaderné elektrárny v Bataanu na Filipínách. Tvrdilo se, že zároveň dostal prezident Marcos úplatky ve výši 80 milionů dolarů. Elektrárna stála 2, 3 miliardy dolarů – třikrát více než srovnatelná elektrárna, kterou postavila tatáž firma v Koreji. Filipínští daňoví poplatníci vydali 1,2 miliardy dolarů na splácení dluhů na výstavbu této elektrárny – i když nikdy nevyprodukovala jediný watt elektřiny, protože byla postavena na úpatí sopky v blízkosti velkých tektonických zlomů. Filipínská vláda dodnes platí 170 000 dolarů denně na úrocích za půjčky, které financovaly tuto jadernou elektrárnu a bude je splácet až do roku 2018.

V Pákistánu vyšetřovala v roce 1998 tamější státní protikorupční agentura dvacet západních firem, podezřívaných z rozdávání úplatků. Tak vážná byla tato obvinění, že tam vyslala Světová banka zvláštní tým vyšetřovatelů. Avšak Západ protikorupční úsilí pákistánské vlády nepodpořil. Varovala ho britská, americká, japonská a kanadská vláda, že povede pákistánský zásah proti energetickým společnostem k tomu, že to odradí jiné investory. A Mezinárodní měnový fond zašel tak daleko, že nabídl Pákistánu v roce 1998 další balík půjček pouze pod podmínkou, že pákistánská vláda odvolá obvinění proti těmto západním firmám!

Západní vlády, Světová banka a Mezinárodní měnový fond sice křičí stále silněji proti korupci, avšak jejich vlastní politika situaci zhoršuje na severu i na jihu. Hlavními viníky jsou deregulace, privatizace a politika hospodářských strukturálních změn, které vyžadují reformu státní správy a hospodářskou liberalizaci. Světová banka dál tvrdí, že lze bojovat proti korupci prostřednictvím deregulace hospodářství; prostřednictvím reformy veřejného sektoru v celní a daňové oblasti a ve státní službě; posilováním protikorupčních a auditorských institucí a decentralizací.

Avšak z empirických důkazů, mnohé z nichž pocházejí přímo od Světové banky, vyplývá, že namísto omezování korupce takováto politika a způsob, jímž je realizována, situaci v některých podmínkách naopak zhoršila.

České země, o nichž se původně očekávalo, že rychle přejdou od komunismu k plně funkční tržní ekonomice, propadly politické frašce, která tomu zabránila. A pasivní vztah, jaký mají Češi vůči politice, je pro politiky a státní úředníky pobídkou, aby pracovali k vlastnímu prospěchu. Tím vyvolávají široké odcizení veřejnosti vůči politice.

Největší škody, jaké páchá korupce

Korupce vede k ochromení administrativního aparátu.

Likviduje odvahu pracovníků dodržovat vysokou úroveň morálky.

Morálka upadá. Každý pracovník si říká proč by jen on sám měl být jediným strážcem morálky.

Korupce ve vládě, které si všímají občané, snižuje respekt lidí vůči státní autoritě a ochromuje legitimitu vlády.

Jestliže občané drtivou většinou usuzují, že čelní politikové a státní úředníci jsou zkorumpovaní, dospějí k názoru, že není důvodu, aby se i oni, obyčejní lidé, vyhýbali korupci.

Korupce vede k podstatným ztrátám produktivního úsilí, neboť je nutno věnovat čas a energii vytváření styků s cílem přelstít systém.

Korupce způsobuje, že se rozhoduje na základě peněz, nikoliv na základě lidských potřeb.

Korupce způsobuje zvýšení nákladů na vládu (daňový poplatník musí také dávat úplatky, takže se platí za tutéž službu vícekrát).

FABIANO GOLGO

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *