Malé české mediální hříchy

Zákulisí českých médií není zkorumpovanější než ve většině jiných zemí. Ale má své zvláštnosti.

Během řady let, kdy jsem pracoval v českých médiích, jsem byl svědkem každodenní praxe překládání článků ze zahraničního tisku, bez uvedení zdroje a bez vědomí či souhlasu autorů. Časopisy ty články tedy získávaly v podstatě zadarmo, stálo je to jen plat překladatele a editora.

To se neděje v seriózních médiích, ale je to běžná praxe v takzvaných lifestylových časopisech. V magazínech, které publikují obecnosti pro ženy, muže, pro teenagery.

Některé lifestylové magazíny tohle dělají legálně, jako například magazín Klaudie, jehož němečtí vlastníci praktikují otevřenou politiku a mění jen jména postav, které vystupují v článcích, původně psaných pro německé čtenáře, jako svědci. Takže Helga se v české verzi stává dejme tomu Markétou.

Šokovalo mě, jak velké množství článků v nejprodávanějších českých lifestylových magazínech je ve skutečnosti ukradeno. Viděl jsem, jak byly desítky článků ukradeny z britských titul FHM, Loaded, z amerického časopisu Men’s Health, z časopisů Time a Newsweek.

Nemluvě o celém vzhledu časopisů, jako například žlutý rámec, jímž je po celém světě proslavený časopis National Geographic, který má totožný český časopis už celá desetiletí – až na to, že National Geographic s ním nemá nic společného a nikdy za to nedostal žádné peníze. Je to časopis Lidé a Země.

Nyní vydává National Geographic legální českou verzi, která je licensována z originálu. Pochybná copyrightová legislativa stále ještě dovoluje existenci druhého časopisu.

Pokud se podíváte pozorně na české novinové stánky, najdete tam český časopis, který se nesmírně silně podobá britskému měsíčníku Wallpaper. Ne, nevydává se na licenci.

Jeden z mých bývalých zaměstnavatelů, kterého tady nemohu jmenovat kvůli minulým kontraktům, které jsem podepsal, mi prostě řekl, abych “okopíroval celý design časopisu Time. “Časopisu Time?!” vykřikl jsem, překvapen, jak to může tak úspěšné nakladatelství udělat beztrestně. Nemluvě o tom, že Time, jeden z nejznámějších časopisů na této planetě, lze lehce koupit v centrální Praze na stáncích. Něco takového, chtít okopírovat Time vyžaduje buď odvahu anebo hloupost.

Většina akceptuje tyto malé hříchy českých lifestylových médií, protože často vládne všeobecné přesvědčení, že “oni” – tj. zahraniční autoři a tituly – jsou bohatší. Podvědomě se to ospravedlňuje jako činy nějakého Jánošíka: není to zase nic tak závažného, protože to poškozuje bohaté a pomáhá to nám, “kteří jsme tak chudí a malí”.