Nacher: Od tolerance lží k legitimizaci násilí?

Pro Lidové noviny

Výhrůžka není názor, lež není argumentem, ba ani, byť neoprávněnou, kritikou. To platí univerzálně, bez ohledu na to, jestli mluvíme k hospodskému, řezníkovi, zpěvákovi nebo – a teď přijde „kontroverzní“ myšlenka – k politikovi. A proč kontroverzní? Ve veřejné debatě se zakotvila jakási mantra, že politik jakožto veřejně činná osoba musí snést téměř cokoli. Extra porci nenávisti a osobních urážek si pochopitelně zaslouží ti, kteří zastávají odlišný světonázor. Nechám na každém čtenáři, ať si dosadí svého favorita a naopak svého neoblíbence. Tohle totiž jde napříč politickým spektrem, netýká se to jen některých stran či hnutí.

Ne, nemluvím o obvyklých diskusních výkřicích typu ANOistická sekta, zfetovaný Pirát, zkorumpovaný ódéesák či tupí socani. Stranou nechávám i kádrování podle vzhledu a tělesné konstrukce – to je veskrze jen hloupé a říká to víc o autorovi výroku než o tom, komu jsou adresovány. Oba případy patří do té kategorie urážek, se kterými politik bohužel počítat musí. A kdyby snad někdo ještě stále pochyboval, tak vůbec nemluvím o kritice politika a jeho postojů či návrhů, nemluvím o výměně a rozdílnosti názorů – to je pro demokracii klíčové stejně jako vzájemný nesouhlas.

Mám na mysli ty útoky, ve kterých se vyhrožuje fyzickou likvidací nebo znásilněním. Těm teď čelí, mimo jiných, pirátská poslankyně Olga Richterová. Té kdosi na Facebooku vložil do úst smyšlený výrok o rozdávání bytů pro desítky tisíc uprchlíků. Poslankyně se brání trestním oznámením, jenže dosavadní rozhodnutí státních zástupců ji nedávají příliš vysokou šanci na úspěch. Vysvětlím.

Před časem jsem podal první trestní oznámení v životě kvůli šíření lži o své osobě, a to v době nouzového stavu. Údajně jsem v rámci kampaně rozdával roušky poztrácené z centrálních skladů. Pravdou bylo, že jsem rozdal do domovů pro seniory roušky, které jsem před tím nakoupil. Nejenže tedy šlo o absolutní nesmysl, autor navíc tuto hnusnou lež šířil v době, kdy téma ochranných pomůcek bylo společností vnímáno velmi citlivě.

K mému překvapení jsem neuspěl, byť se čin stal. Podle státní zástupkyně jsem se rozhodl aktivně se účastnit veřejného života, a muselo mi tedy být jasné, že v tento okamžik se stanu terčem nepravdivých obvinění a smyšlenek, protože jsou nedílnou součástí aktivity na veřejném poli!?! Stejně neúspěšně dopadl i senátor Jiří Drahoš, který se bránil výroku kolujícímu v řetězových mailech, že na svou prezidentskou kampaň použil milion korun od dětské nadace.

Podle orgánů činných v trestním řízení si máme zvykat. Nesouhlasím, budu se bránit a podávám žádost o přezkum na městské státní zastupitelství. Není jediný důvod, proč by trestní zákon měl měřit dvojím metrem – jinak civilistovi a jinak politikovi. Pokud se vzdáme dodržování zákonem definovaných pravidel hry, je jen otázkou času, kdy se verbální agrese přetaví v agresi fyzickou, budeme si za chvíli zvykat na facky s odůvodněním, že rány pěstí jsou prokazatelně horší a krev zatím netekla? Ta hranice je tenčí, než se na první pohled zdá.

Nezáleží na tom, čím se člověk živil před vstupem do veřejného života. Nezáleží na tom, že před tím šlo o respektovaného předsedu Akademie věd. Stejně jako u mě se můj boj proti bankovnímu šlendriánu a ekonomickým šmejdům nevnímá jako součást mého života a mé osoby. Vstupem do politiky jsme se stali „škodnou“ a na tu je netřeba brát ohledy. Své by o tom mohli vyprávět ti profesionální sportovci, kteří se nechali zlákat do politiky. Z hrdinů se přes noc stali padouši.

Ne, absolutně nevolám po politické korektnosti ani cenzuře. Volám po dodržování pravidel hry. A na lži, které člověka prokazatelně poškozují, si opravdu zvykat nehodlám. S kolegy, kde každý zastupuje jinou stranu, jiné názory, jiné voliče, se nenecháme zastrašit a budeme proti šlendriánu lží a dezinformací postupovat společně.